Aquapark v Olomouci 12.3.2016 - dlouhá verze




Po roční pauze jsme opět naplánovali výlet do dětmi oblíbeného aquaparku. Na to, že se jedná o oblíbenou akci, byla účast zklamáním. Z dětí dorazily pouze Štěpán Bednář, Tadeáš Křupka a Bohdanka Švecová. Z vedoucích pak jeli Míša Hynková a Vlaďa Hirt – Kartágo. Na účasti má zřejmě také svůj podíl vysoké vstupné do aquaparku. Samotni v tomto složení jsme motorákem dorazili do Prostějova, kde jsme přesedli na nový vlak směrem do Olomouce. Vystoupili jsme na zastávce Nové Sady a pěšky se vydali k aquaparku. Šli jsme pěšky, aby děti, když pořád sedí u televize, počítače, tabletu a mobilu měly nějaký pohyb a aby se víc těšily na řádění ve vodě. Sotva v půli cesty se ozvala ta známá věta: „Už tam budem?“ Tak jsem Táďovi odpověděl, že ještě ne. Cesta ubíhala za neustálého povídání, až jsme se ocitli pře aquaparkem. Protože jsem posledních 500 metrů měl pracovní telefonní hovor, který ještě neskončil, zůstal jsem stát venku. Ostatní to čekání nebavilo, tak do mě začali drbat. To je ovšem náramně bavilo, protože to zase nebavilo mě. Protože nás bylo málo, tak abychom ušetřili za vstupné, zahráli jsme si na mladou rodinu a koupili rodinné vstupné. Naštěstí nikdo nic nenamítal. Vlezli jsme do šaten se převléct, jen Míša s Bohdankou šli do šaten pro vozíčkáře. Ty byly na rozdíl od ostatních červené a tak si myslely, že jsou pro holky. Za chvíli se však stejně objevily u nás, protože šatny jsou společné a převléká se v kabinkách. Za chvíli jsme byli hotovi a řáchali se ve vodě. Pak jsme vyrazili na tobogan a jen Míše se nechtělo, tak šla do parní lázně. Postupně jsme střídali všechny atrakce. Nejvíc se děckám líbila proudící voda, kde jsme hráli na hoňku. Nejtěžší asi bylo dostat se z toho proudícího kruhu ven. Skvělá zábava byl také venkovní bazén. Teplá voda, studený vzduch, čili zima na hlavu. Zajímavá kombinace, která nás bavila. Táďu a Štěpu jsem vyhazoval do vzduchu a pak sebou plácli do vody. Po hodině a půl jsme si udělali pauzu v místním baru, kde jsem si dal kafe a medovník a k tomu ještě kofolu. Tu si dali ostatně všichni. Pak jsme pokračovali v řádění na toboganu a dalších atrakcích. Po třech hodinách jsem všechny vyhnal, s tím, že pokud chceme ještě do KFC, musíme už jít. Rychle jsme se osprchovali, osušili, oblékli a vyrazili. V KFC jsme si dali hamburgery, kuřecí, tortillu, prostě každý podle chuti. Dítka však neodolala bezednému kelímku, do kterého si mohla pití dolévat až do sytosti. Pak už jsme vyrazili na vlak. Čekali jsme, že pojedeme zase tím novým, jaké však bylo zklamání prťat, když dojela stará lokomotiva se starými vagóny. Přesto jsme nastoupili a vydali se vstříc domovu.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007