Podzimní dovádění v České Třebové 25.-27.10.2014 - dlouhá verze




O letošních podzimních jsme vyrazili na chatu, tentokráte do České Třebové. Účast dětí mohla být lepší, ale přesto jsme si akci náramně užili ve složení: Bohdanka Švecová, Táňa Vrtková, David Janeček, Adam matůš, Filip Matůš, Ondra Janeček, Aneta Gottwaldová, Beky Leckie, Valča Pírková, Erik Leckie, Vlaďa Hirt – Kartágo a výpomoc Šárka Vlčková. Odjeli jsme v 9:12h vlakem z Konice. Přesedání nás čekalo v Prostějově a Zábřehu na Moravě. V České Třebové jsme byli ve 12:07h a klubovnu místních skautů jsme podle mapky našli hned. Klubovna byla pěkná a hlavně hned u ní je hřiště na hraní her. Ubytovali jsme se, odpočinuli a načerpali síly, zahráli pár her a pak vyrazili na první průzkum České Třebové. Cílem byl park na druhé straně České Třebové. Po cestě měl Erik najitých několik kešek do hry Geocaching. Snad kromě jedné jsme našli všechny kešky. A tu co jsme nenašli, to byla ta nejvzdálenější. Cestou zpět do klubovny jsme ještě navštívili další dětské hřiště. Šárka pak vzala dítka do klubovny a já s Erikem jsme zašli nakoupit jídlo na zbytek akce. Po příchodu Erik s klukama nachystali večeři. Po jídle jsme ještě chvíli něco hráli a pak už všichni natěšení jsme vyrazili na náměstí. Děcka se mě furt ptala, co tam budeme hrát. Odpověď byla pořád stejná, že záleží na nich. Nakonec se hrála tradiční Schovávaná. Do klubovny jsme se vrátili před půlnocí. Někteří to zabalili a šli spát, my ostatní jsme ještě hráli Aktivity. Ve dvě hodiny ráno však přemohla únava i nás a šli jsme spát.
Protože se teď posouval o hodinu čas, spali jsme déle, což se nám všem líbilo. Vstávali jsme v devět, ale podle starého času až v deset. Zatímco jsme měli rozcvičku, Šárka nám udělala snídani. Dopoledne jsme trávili hraním her. V 11h začala Beky, Valča a Aneta dělat oběd. Tradičně francouzská polévka a špagety s majdou. Po obědě jsme vyrazili na delší vycházku. V plánu bylo 8km. Erik už dopoledne musel odjet domů, takže jsme ani nehledali kešky. Vyrazili jsme pod vedením Filipa a mapy po turistické značce. Cesta ubíhala v pohodě a za chvíli jsme se ocitli v osadě Křivolík. Je to pravěká osada stavěná dle tehdejších stavebních postupů. V době naší návštěvy zrovna dávali slaměnou krytinu na střechu. Po prohlídce jsme vyrazili dál. Naším dalším cílem byla Kozlovská rozhledna. Když ji Aneta zdálky spatřila, tvrdila, že ten vysílač máme v Konici taky a žádná rozhledna tam není. A nechtěla věřit, že tady nějaká rozhledna bude. A nakonec byla. Přes pole mimo turistickou značku jsme k ní došli. Vyšlapali jsme mnoho a mnoho schodů nahoru a pak už se mohli kochat výhledem. Tedy všichni kromě Bohdanky. Ta se křečovitě držela zábradlí. Nevím ani, nakolik si toho krásného výhledu užila. Přestože nás začal tlačit čas, stavili jsme se ještě na čaj a kofolu do tamní hospody. Bohdanka za námi dorazila asi o dvacet minut později, cesta dolů byla pro ni trošku náročnější. Pak už jsme opravdu museli vyrazit. Kus cesty byl ještě před námi a sluníčko začalo zapadat. Filip nás vedl po značce, ale po nějaké době ji ztratil. Nezbylo nám nic jiného, než jít přímo za nosem. V dáli jsme viděli Českou Třebovou, tak jsme to švihli přímo přes pole. Naštěstí se nám do cesty nepostavil žádný plot ani jiná překážka, takže jsme zvládli dojít rozumně. Po, pro některé, náročné vycházce, jsme nechali dítka odpočinout a se Šárkou jsem nachystal večeři. Po ní jsme stihli zahrát pár her. Mezitím nám všichni pookřáli a mohli jsme vyrazit opět na náměstí hrát na Schovávanou. Po návratu už nikdo na žádné další hraní moc síly neměl, takže jsme o půl jedenácté všichni šli spát.
V pondělí jsme vstávali v 8h. Vyběhli jsme na rozcvičku ven, přestože žádné velké vedro nebylo. Asi tak 3 stupně. Po snídani nás čekala poslední vycházka, tentokrát do sadu Javůrek. Pubertálním holkám Anetě, Beky a Valče se moc nechtělo a v krojích už vůbec, ale nebylo jim to nic platné. Dětské hřiště zrovna opravovali, takže jsme se na něj ani nedostali. Alespoň jsme si tedy prošli sad. Měli tu zajímavé sochy. Filip a Adam po nich chtěli lozit, ale musel jsem jim to zakázat. Chvilku jsme si tu ve třech zahráli vybíjenou a pak se vydali zpět do klubovny. Filip a Ondra pod odborným dozorem Šárky vařili oběd. Gulášovou polévku a krupici. Kluci sice vyhrožovali, že to nebude k jídlu, ale nakonec se jim to povedlo. I když hrudkám se stejně nevyhnuli. Po obědě jsme se všichni vrhnuli na úklid. Práce byly rozděleny, takže nám to šlo celkem od ruky. Hotovo jsme měli brzy, ještě před příchodem správce klubovny. Mohli jsme proto ještě zahrát pár her. Nakonec jsme už vyrazili na cestu na vlak. Tentokrát pod vedením Beky. Myslel jsem, že si cestu pamatuje, ale i s mapou v ruce si na některých místech nebyla úplně jistá. Nakonec nádraží našla a mohli jsme v klidu odjet domů. 3 dny zábavy a odpočinku jsou za námi a můžeme se těšit zase na další akce.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007