Okresní Závody vlčat a světlušek v Držovicích 26.4.2014 - dlouhá verze




Příprava na letošní světluškovské a vlčácké závody nebyla nijak valná. Vzhledem k mé časové zaneprázdněnosti jsme nácvik doháněli až na posledních schůzkách a některé věci ještě cestou ve vlaku a při čekání na spoj v Prostějově na nádraží. Z původně nahlášených dvou šestek Hnědé a Zelené, jsme dali dohromady kombinovanou jednu šestku, která nakonec závodila za světlušky, a to ve složení: Hnědá šestka – Vítek Lipenský, Štěpán Bednář, Táňa Vrtková; Zelená šestka – Michal krejčí, Amálka Mlynárová, Bohdanka Švecová, Denča Ochranová. Jako výpomoc na stanoviště jeli Sokoli – Vlača Pírková, Beky Leckie, Aneta Gottwaldová; roveři a vedoucí – Erik Leckie, Vlaďa Hirt – Kartágo. Po příchodu z vlakového nádraží ve Vrahovicích na místo, už tu byla spousta vlčat a světlušek. Našli jsme si místo pod břízou, kde jsme složili batohy a pak jsme čekali, co bude dál. Nastalo nějaké to zdržení, takže zahajovací nástup se o cca půl hodiny protáhl. Chvíle čekání jsme vyplnili povídáním a obhlídkou základny. Před nástupem byla ještě porada vedoucích a rozdělení pomocníků na jednotlivá stanoviště. Nástup jsme zahájili Junáckou hymnou. Poté nám Miky jako hlavní velitel závodu řekla několik slov, jak bude celý den probíhat. Následně si už jednotlivé hlídky, nebo spíše šestníci, šli pro svá závodní čísla a po nástupu si vylosovali, v jakém pořadí vyběhnou na start. Michal si vylosoval pořadové číslo 6. Takže naše závodní hlídka měla ještě nějakou dobu čas. Využili toho hlavně k poflakování a k doprovodnému programu. Tady jim byly snímány otisky prstů, poznávání obličejů podle popisů, apod. Pak už naše hlídka konečně šla na start. Po nahlášení se, byla odvedena na start a já s foťákem „nenápadně“ za nimi. Ve stanovený, dvakrát posunutý, čas vyběhli na trať. Ale hned na prvním stanovišti museli chvíli čekat, než na ně přišla řada. Bylo zde vyhledávání informací ve zlatých stránkách, hledání spoje v jízdním řádu, atd. V této disciplíně si prý moc jistí nebyli. Po skončení pokračovali dál, na stanoviště manuální zručnost. Při opětovném čekání na řadu, tu tentokrát měli trápení s nějakými malými vážkami. Bylo jich tu tolik, že jsme je rozhrnovali rukama. Hejna jako kobylek v Americe. To jsem je opravdu při tom čekání litoval. V lese, kde bylo stanoviště, totiž po nich nebylo vidu. Pak už si rozebrali disciplíny jako skládání mikiny, trička, zatloukání hřebíků, balení balíčku, atd. Když jsem viděl Michala, jak zatlouká hřebík, málem mě ranila mrtvice. Na dalším stanovišti byla fyzická zdatnost. Asistovaly tu Aneta, Beky a Valča. Byla tu vytyčena překážková dráha z lan. Jednotliví soutěžící museli dráhu proběhnout, sbírat cestou kruhy a přitom se nedotknout provazu. Vítkovi, jako jedinému z naší i z předcházejících hlídek, se podařilo trasu proběhnout bez jediného doteku. Tak to je fakt borec. I Aneta se tomu divila a chválila jej. Tady už jsem naší hlídce utekl a procházel trasu sám jen s foťákem v ruce. Dalším stanovištěm byly Dopravní značky a bezpečnost na silnicích. Tady jsem potkal družinu z Kostelce. Neměli nic jiného na práci, než po mě hned házet Svízel přítulu. Byla opravdu chvílemi až moc přítulná. Po chvíli dovádění a vzájemného házení jsem se odebral dále, kde byla zdravověda. Klasická zranění, která měla dítka ošetřit. Následovalo stanoviště se znalostmi přírody. Poznávání rostlin, dřevin, zvířat, apod. Poslední tři stanoviště byla na náhorní cestě s krásným výhledem do okolí. Následující stanoviště vaření už bylo zase u lesa směrem dolů k základně. Tady hlídky dělaly ovocný salát. Posledním stanovištěm byl Vztah k vlasti a skautingu. Poznávání skautských i státních osobností, znalosti skautského kroje, České republiky, skautských znaků apod. Poté už jsem došel do cíle. Za odměnu jsem jako doprovod hlídky a že jsem celou trať zvládnul, dostal gulášovou polévku s chlebem. Čekání na doběhnutí naší hlídky bylo nekonečné a zvědavost, jak zvládli jednotlivá stanoviště ještě větší. Pak už se konečně v dálce objevili jednotlivé postavičky, podobající se naší hlídce. Po přihlášení se v cíli závodu rozhodčímu jsem je už zpovídal, jak se jim dařilo. Michal to nakonec shrnul jednoduše: „Na prvních stanovištích to vypadalo na velkej průser, ale pak se to otočilo a dařilo se nám“. Tak uvidíme, co se dozvíme při vyhlášení. Postupně dobíhaly ostatní hlídky. Trvalo to ale déle, než se čekalo. A bylo stále nejasnější, jestli stihneme vyhlášení výsledků. Vlak nám jede 16:55h a odejít odsud musíme cca 16:20h. Nakonec jsem se rozhodl s Erikem tak, že on s hlídkou i pomocnicemi na stanovišti vyrazí a já počkám na výsledky s tím, že vlak doběhnu nebo se dopravím domů jinak. Nástup a vyhlášení výsledků začalo kolem půl páté. Začalo se od posledního místa vlčat. Vyhrála šestka Mamuti ze střediska Pelikáni Prostějov. Pak bylo vyhlašování světlušek. Závodilo 12 hlídek. Co chvíli jsem čekal, kdy bude vyhlášena naše Zelená. Už zbývalo vyhlásit nejlepší 3 hlídky a my pořád nic. Nakonec jsme skončili na 3.místě a postoupili do krajského kola. To jsem vzhledem ke složení hlídky vůbec nečekal! Zvítězila hlídka Piraně z Čech pod Kosířem, kteří patří také pod naše středisko. Na nádraží mě nakonec odvezl Jogurt. Naštěstí jsem to stihl, a když jsem našim řekl jak dopadli, vypukli ve vítězný řev. Ve vlaku cestou domů jsme si rozdělili odměny a můžeme se těšit na krajské kolo.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007