Aquapark v Olomouci 15.3.2014 - dlouhá verze




Konečně jsme se dočkali. Hlavně tedy děcka mě uháněly už půl roku, abychom jeli zase do aquaparku. A ta doba už nastala. Ale stejně jako každý rok, chcou jet skoro všichni, ale nakonec nás jede jen pár. Je pravda, že takováto sranda nestojí zrovna malý peníz. Takže konečný počet vodních borců se zastavil na 8: Hnědá šestka: Štěpán Bednář; Sokoli: Marek Vičar – Vinči, Filip Křivánek, Ráďa Švec, Beky Leckie, Aneta Gottwaldová; roveři a vedoucí: Erik Leckie a Vlaďa Hirt – Kartágo. V 09:12h jsme vyrazili motorákem do PV. V Křemenci přistoupili Erik s Beky a byli jsme všichni. V Prostějově jsme chvíli čekali a pak nastoupili do nové vlakové soupravy Českých drah. V Olomouci jsme vystoupili na zastávce Nové Sady a odsud už šupito pěšky k aquaparku. Vinčimu a Filipovi se nelíbilo, že musí pěšky, ale nic jiného jim nezbylo. Sice nám trošku mrholilo za krky, ale jsme stateční, takže jsme šli rychle dál. Touha po atrakcích aquaparku nás hnala neskutečnou silou kupředu. Filip se mě několikrát ptal kde to už je, tak jsem mu vždy odpověděl: „Za rohem. Ale nevím, za kterým.“ Asi po půl hodince, jsme už viděli špičku aquaparku. To nás posílilo a za chvíli jsme byli uvnitř. Koupili jsme si rodinné vstupné za sníženou cenu. Tak přeci jen jsme rodina. Po převlíknutí do plavek a prolítnutí sprchami jsme vlítnuli do vody. Respektive nejdřív jsme se vrhli na tobogany. S kruhem, bez kruhu nebo do trychtýře. Sjížděli jsme je ostošest. Ani jsme letos moc nestíhali vířivku. Pak jsme se taky dlouho bavili v poháněném proudu vody. Super zábava, nechat se jen tak unášet pořád dokola. Jen škoda, že zde občas bylo moc lidí. Po krátké svačince v bistru Aneta donesla vodní foťák. Hned jsme zkoušeli fotit pod vodou, ale moc se nám nedařilo, protože jak byla voda rozhoupaná, nedařilo se nám držet ruce v klidu a fotky byly mírně mázlé. Ale občas se povedla i nějaká ta celkem ostrá. Lépe se fotilo ve venkovním bazénu, kde bylo minimum lidí a voda byla proto klidná. Problém zase pro změnu byl, že málokdo dokázal být pod vodou v klidu, takže máme na fotce třeba před obličejem kamarádovu ruku. Po skončení focení jsme ještě řádili. Filipovi se podařilo ztratit hodinky s čipem. No nebylo to příjemné zjištění. Asi po čtvrthodině je našel u plavčíka, že je tam kdosi odevzdal. Po třech hodinách už jsme museli pryč. V šatně pro změnu Vinči ztratil boty. Že prý je nechal v té kabince a už tam nejsou. Pro jistotu jsme prošli všechny kabinky, prohlídnuli skříňku a nic. Nakonec se našly na recepci. Po krátké pauze a svačině ve vestibulu jsme vyrazili směr KFC. Každý jsme se něčím nadlábli. Štěpánovi jsme museli s jídlem pomoct, protože přecenil svoje síly. Zastavili jsme se také ještě u McDonalda, ale tam byla asi 20minutová fronta, že to bylo o nervy a málem jsme museli dítka s Erikem z fronty vyvést. Pak už jsme šupajdili na vlak. Dětem se opět nelíbilo, že pěšky. Ale nic naplat, doma furt sedí u počítačů, tak se musí aspoň občas hýbat. Vlak měl chvíli zpoždění, takže jsem se začal bát, že jsem se při hledání spojů přehlídnul, že to v sobotu nejede. Nakonec ale jel. Při nastupování Anetě upadla kapuce z bundy do kolejiště, ale naštěstí jsem měl čas ji vytáhnout. Pak už jsme dojeli do Prostějova, kde se od nás oddělil Filip a málem i nedobrovolně Vinči. Motorákem jsme pak už dorazili domů.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007