Výprava na Runářovský vrch a ke studánkám Lesního muže 25.1.2014 - dlouhá verze




Sraz jsem určil na 9h na vlakovém nádraží. Teploměr doma sice ukazoval minus 10°C, ale bylo krásně jasno, tak jsem očekával hojnou účast. Nakonec ale dětí dorazilo jen 6: Zelená šestka – Bohdanka Švecová, Denča Ochranová; Hnědá šestka – Vítek Lipenský, Táňa Vrtková; Sokoli – Aneta Gottwaldová, Beky Leckie; roveři a vedoucí – Erik Leckie, Filip Pírek – Flipr, David Hirt – Svišť, Vlaďa Hirt – Kartágo. Celkem nás tedy šlo 10. Vyrazili jsme ven z Konice zadní statkářskou cestou k Runářovu a v polovině jsme odbočili doprava proti proudu Otínskového potoka. Cestou jsme si povídali, a protože mrzlo a šli jsme kolem potoka, Vítek se světluškama hned sbíral ledové rampouchy. Holky říkaly, že jsou sice těžké, ale zbavit se jich nechtěly. Ani už nevím, kde je nakonec nechaly. Skoro celou cestu jsme si zpestřovali hrou Nálet! Nejlépe se schovávali Beky a Vítek. Ty jsem neobjevil ani jednou. První zastávka byla na křižovatce cest. Všichni jsme se občerstvili a Flipr pomocí mapky a GPS hledal další směr naší cesty ke studánce č.1. Pokračovali jsme po cestičkách podle pokynů GPS. Asi 20metrů od cíle děti dostaly úkol studánku najít. Jako první ji uviděla Bohdanka a dostala za to 10b. U studánky jsme udělali tak první společnou fotku. Při rovnání foťáku se mi pořád nedařilo najít ideální polohu, až to Flipr nevydržel a půjčil mi svůj batoh. Pak už na nás jen cvakla samospoušť. Pak jsem všem přečetl pověst, která se váže ke všem třem studánkám, které tu chceme dnes navštívit: „Bylo nebylo, ale spíš asi bylo. V městečku Konice u sedláka sloužil šikovný mládenec. Ten sedlák měl dceru a ta byla velice pěkná a mládenci se líbila. Ale sedlák jejich lásce nepřál a mládence vyhnal. Mládenec si v nedalekém lese postavil chaloupku a tesknil po své lásce. A pomalu se z něho stával podivín. Vyhýbal se lidem a čas trávil pouze s lesní zvěří. Jednou při svých toulkách lesem objevil tři studánky a postupně je vyčistil a postavil u nich kamenné mohylky. Zvířátka se rozhodla, že se mládenci za tuto pomoc lesu odmění a odvedla ho k lesnímu pokladu. A jak to bylo dál? Inu, kdo ví. Ale lesního muže můžete v těchto končinách potkat dodnes ... „ Pak jsme se vydali ke studánce č.3. Vzali jsme to malou oklikou, protože jsme chtěli navštívit kamenný domek, který tu byl. Zatímco Vítek tu chtěl vylézt i do chatrného podkroví, světlušky se bály, aby to na ně nespadlo. Cesta pokračovala ke studánce č.3. Cestou jsme potkali krásně ojínělé stromy. U studánky jsme udělali další společnou fotku. Dalším cílem byla další nedaleká chata, kde jsme chtěli udělat oheň a pauzu. Každý měl nějaký párek nebo klobásu k opečení, jen Vítek se musel spokojit s rohlíkem. Protože bylo všude trochu sněhu, ohni se moc hořet nechtělo. Až když jsme nalámali suché smrkové větve přímo ze stromu, tak s námi začal spolupracovat. Pak jsem šel nachystat hru Stopař. Tentokrát byly lístky bílé, takže se dětem budou ve sněhu jistě dobře hledat ?. Nakonec jich děti našly 22 ks, takže jich tam 8 zůstalo. Dalším naším cílem byl Runářovský vrch. Zanedloho jsme tu byli. Žádná hora to sice není, ale nikam výš už jsme se odsud dostat nemohli. Zahráli jsme tu Boj o vlajku. Hráli jsme jen jedno kolo a zvítězilo družstvo Flipr, Beky, Táňa, Bohdanka. Poslední studánkou, kterou jsme šli navštívit, byla číslo 2. Po krátkém odpočinku jsme se už vydali na odchod k domovům. Poslední pauza byla na okraji lesa, kde jsme ještě stihli hru Lesního muže. To při krutých zimách měli vlci ve zdejších lesích hlad a potravy nikde nebylo. Vrhli se proto na lesního muže a kusy jeho těla (namalované na lístečcích) rozházeli po lese. Dítka měla za úkol tyto části najít, překreslit k sobě na papír a složit jej do původní podoby. Nejlépe to zvládla Beky, 2.Aneta, 3.Vítek, 4.Bohdanka, 5.Denča, 6.Táňa. Ke konci hry Táňa začala brečet a vydrželo jí to celou cestu až do Konice. Stejně jako na chatě v Zábřehu nám neřekla proč.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007