Podzimní dovádění v Zábřehu 28.-30.10.2013 - dlouhá verze




Na letošní podzimní dovádění jsme vyrazili do Zábřehu. Není to až tak daleko, ale vlakem nám cesta trvala 2 hodiny, včetně půlhodinové přestávky v Prostějově. Sraz byl v 9h na vlakovém nádraží v Konici, odkud jsme vyrazili housenkou (motorákem) směr Prostějov. V Křemenci, Čuníně a Stražisku nastoupili ještě další bratři a sestry, takže jsme nakonec odjížděli v počtu 16 osob. Zelená šestka: Michal Krejčí, Ondra Janeček; Hnědá šestka: Štěpán Bednář, Mirek Matoušek, Táňa Vrtková, David Janeček; Sokoli: Aneta Gottwaldová, Valča Pírková, Beky Leckie, Marek Vičar – Vinči, Ráďa Švec, Klárka Švecová, Filip Matúš; roveři a vedoucí: Erik Leckie, Filip Pírek – Flipr a Vlaďa Hirt – Kartágo. V Prostějově jsme měli chvilku času a tu jsme využili k občerstvení. Obklíčili jsme automaty na čokoládu a kávu. Koupil jsem si výjimečně místo kávy čokoládu, ale záhy jsem zjistil, jaká to byla chyba. V automatu toiž došla čokoláda a do kelímku mi natekla pouze hnědá voda. Takže jsem tam nechal dvacku jen tak pro nic. Podobně dopadl i Mirek. Ostatní si kupovali ve vedlejším automatu, takže měli větší štěstí. Pak už nás rychlík dovezl až do Zábřehu. Naštěstí nás průvodčí poslala na druhou stranu vlaku, takže jsme si i sedli. Holky neměly samozřejmě na starosti nic lepšího, než vystrkovat hlavu z okna. Před půl dvanáctou jsme byli v Zábřeze a pak už pěkně pěšky ke skautské klubovně do Skaličky. Dorazili jsme tam do půl hodiny. Už tam na nás čekala sestra z místního oddílu, aby nám předala klíče. Zmizela ale domů tak rychle, že jsme si s ní ani nestihli popovídat. K dispozici jsme měli podkroví klubovny a vypadalo to tu skutečně hezky. Každý si za chvíli našel místo, kde bude spát. Po odpočinku a ubytování si Erik nachystal před klubovnou hru ve stylu Teroristů a Pyrotechniků. Jedna skupina hráčů byla zavřená v klubovně, zatímco druhá rozmisťovala kolem klubovny lístečky – bomby. Ale vždy tak, aby byl aspoň kousíček vidět. Poté byla vypuštěna druhá skupina, která tyto bomby hledala. Pak si úkoly obě skupiny vyměnily. Nakonec vyhrála skupina ve složení: Michal, Ráďa, Štepa, Mirek, Beky, Ondra, David. Druzí skončili: Aneta, Táňa, Klára, Filip, Valča, Vinči. Pak už jsme se zase rychle oblékli do krojů a vyrazili ven. Čekala nás návštěva koní a projížďky. Toto už jsem domluvil u kamarádky Pavly Badalové na 15h, takže si musíme pospíšit. Než jsme se vydali ke koním, Pavla mi ukázala svůj nový domek. Dítka si zatím aspoň odpočala. Nejdřív jsme se ve stručnosti dověděli, co všechno obnáší starat se o koně a pak už jsme udělali frontu na projížďky. Projeli jsme se skoro všichni. Těm menším jsem musel pomáhat do sedla, ale pak už to zvládli. Michal měl s vysazováním trošku problém, ale nakonec se mu to taky povedlo. Akorát Klárka si při nepovedeném pokusu odřela asi nohu, tak to vzdala. Po báječných projížďkách jsme pokračovali dál do Zábřehu. Na náměstí jsme zahráli na schovávanou. To už je naše taková oblíbená tradiční aktivita, že vždycky na náměstích hrajeme na honěnou nebo na schovávanou. Cestou do klubovny jsme ještě navštívili Lidl a nakoupili jídlo na večer a druhý den. K večeři nakonec děti dojídali zbytky z domova, takže jsme ušetřili a dnešní večeři nechali na zítra. Většina z nás se navíc nabouchala jídlem na náměstí v Pizzerii. Zahráli jsme tu ještě nějaké hry např. městečko Palermo. Po osmé hodině jsme vyrazili na klasickou večerní vycházku. Vzali jsme to rovnou na náměstí a hned jsme začali hrát na schovku. To nám vydrželo skoro celou dobu, jen jsme po delší době vyměnili herní plac. No prostě jsme se posunuli o 100 metrů níže. V klubovně už večer byla volná zábava, a kdo chtěl, mohl jít spát. S Fliprem jsme chvíli brnkali na kytary a pak Erik nebo Flipr objevil tu hru Mikádo. Jak už to Flipr nazval: „Legendární hra“ Taky že jsme se do toho zažrali. Nejprve nám to nešlo správně rozpustit na zem. Spadlo to moc jednoduš, takže by ten první vysbíral skoro všechno. Ale nakonec se to povedlo. První kolo jsme odehráli a přišlo na řadu druhé. Tady Flipr rozhodil tyčinky tak geniálně, že už byl od začátku problém, kterou vzít. V polovině náročné hry to Flipr vzdal a šel spát. Tak jsme to s Erikem dohráli sami. Ale dalo nám to zabrat. Pak už jsme se do spacáků postupně zamotali všichni.
Budíček jsem stanovil na osmou hodinu ranní, ale někteří byli vzhůru již mnohem dříve. Nejprve nás čekala venku rozcvička, i když se mnohým moc nechtělo. Vyběhli jsme před klubovnu do polí až před bytovky ve Skaličce. Tady jsme se rozprostřeli před okny, aby na nás obyvatelé dobře viděli a jali se dělat rozcvičku. U některých to tak sice moc nevypadalo, takže měli místní obyvatelé po ránu nějakou srandovní podívanou. Zvláště se museli bavit u koordinačních cviků, které ne všichni znali. Po snídani jsme hráli hry v klubovně. Já s Fliprem jsme jim k tomu hráli na kytary. Na chvíli se přidal i Erik. Dopoledne nás čekala ještě vycházka po Skaličce. Chtěli jsme najít nějaké kešky. Jednu jsme měli už na dosah, ale byla nám zablokována cesta. Erik s Fliprem to nakonec vzali oklikou a my ostatní se vrátili zpět do klubovny, protože nás čekalo vaření oběda. Valča, Beky a Aneta se pokusí ukuchtit špagety s majdou. Polívku mají jednoduchou ze sáčku. Sice jsem jim s těma špagetami musel trochu radit, ale nakonec už to zvládly skoro celé samy. Však to mají nacvičené z loňska. Oběd už máme skoro hotov, ale Flipr s Erikem pořád nikde. Když už jsem se jim odhodlal zavolat, tak prý jsou už na cestě. Cesta ke kešce byla víc než náročná. Po obědě jsem ač nerad zjistil, že nabíráme zpoždění a nestíháme vlak, který nás má dovézt k železničnímu skanzenu. Měním tedy plány (i na důrazné žádosti lenivých dětí) a místo na skanzen půjdeme vycházkový okruh městem. Cílem je mimo jiné i další keška, tentokrát na druhé straně města u hřbitova. Po cestě plné zajímavostí města se dostáváme na místo, jenže kešku ne a ne najít. Asi po půl hodině to vzdáváme a vracíme se na náměstí, kde je opět rozchod. Polovina šla jako včera do Pizzerie, druhá polovina jsme našli útočiště v cukrárně. Za chvíli tam za námi přišel Michal s hamburgrem v ruce a vesele ho žvýkal. Tak jej Aneta rychle vyprovodila ven, aby nám tam nedělal ještě ostudu. Do klubovny už jdeme za tmy a stavujeme se v obchodě doplnit zásoby potravin. Celou cestu mi Tánička říká, že si nestihla koupit něco na památku. Tak jsem se nechal obměkčit a dáváme pauzu u hračkářství. Asi po dvaceti minutách je odchod. A skoro celou cestu Táňa brečí, že si nic nevybrala. No bohužel má smůlu. Nemůžeme tam strávit půl dne. Večeři chystali vlčata s Klárkou. Chleba, salám, rajče, cibule a okurek. Na pití čaj. Přestože se mnozí zase nadlábli při rozchodu na náměstí, přece jen se ještě dorazili tady společnou večeří. Večer po několika kolech městečka Palerma už to Anetu ta hra nebaví. Přitom byla původně její hlavní iniciátorkou. Hlavním programem ted je Talentmánie. Skupiny i jednotlivci předvádí svá umění a porota ve složení Aneta, Beky a Valča je hodnotí. Jen Vinči se seknul, že hrát nebude. Nakonec zaslouženě vyhrává dvojice Filip – Ondra. Pak už se opět oblékáme na večerní vycházku. Cíl je stejný jako včera. Náměstí a hraní na schovávanou. Takto tu blbneme zase dvě hodiny, ale náležitě nás to baví. Mimo jiné se aspoň děti unaví a budou brzy spát a málo si povídat a rušit ostatní. Tak se také nakonec stalo.
Dnes jsme budíček protáhli až na devátou hodinu. Všichni byli asi po prvních dvou dnech utahaní, protože až do budíčku tu bylo ticho. Žádné špitání ani hlasité povídání. Rozcvičku dostal za úkol Erik. Zpočátku se nějak moc ze spacáku taky nechtělo, ale nakonec se překonal a pomohl mi s Fliprem vyhnat ven i děti. Nejvíc se cukal Ráďa, ale i on nakonec šel. Mezitím, co dítka pod vedením Erika běželi směrem k Zábřehu, tak jsem s Fliprem nachystal snídani. Chleba s nutelou, to mají děti rády. Pak už jsme s Fliprem vyhlížely naši drobotinu z okna. A světe div se, skoro všichni běželi až ke klubovně. Kdo ví, co jim Erik slíbil. Zbytek dopoledne jsme vyplnili hrama. Erik dal hráčům slámky a s jejich pomocí museli přemístit malé papírky z jednoho místa na jiné. Erik s Ráďou pak začali vařit oběd, gulášovou polévku a krupici. Ta se jim tentokrát povedla o něco lépe než loni. Ale pořád jim zhoustla víc, než chtěli. Po obědě nás čekal úklid a balení. Erik, Filip, Ondra a Vinči měli na starost úklid kuchyně, Valča, Beky, Aneta záchod, chodbu a ostatní, pod vedením mě a Flipra zbytek klubovny. Stihli jsme to akorát. Už jsme končili a zrovna přišly dvě sestry z místního oddílu převzít klubovnu a klíče. Před odchodem jsme se stihli ještě podepsat, do jejich knihy návštěv. Na vlakovém nádraží jsme měli ještě chvíli čas. Ten někteří využili, jak jinak, k nákupům. Pak už jsme nastoupili do rychlíku. Chvíli jsme hledali volná kupé, ale nakonec jsme se museli usadit do poloobsazených. Cestou nastoupili ještě další cestující, takže výstup v Prostějově se nám trošku zkomplikoval, protože obsadili chodbičku. Ale nakonec jsme po drobných peripetiích zvládli i toto. Poslední pauza byla v Prostějově a pak už motorákem hurá domů.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007