Plavání v lázních v Prostějově 1.12.2012 - dlouhá verze




Když jsem v pátek na minulé schůzce oznámil, že příští týden pojedeme na plavání do lázní, všichni se nadšeně těšili. Na schůzce o týden později už plno vlčat i světlušek hlásilo, že jet nemohou nebo že se jim nechce. Nakonec z vlčat a světlušek jel pouze Michal Krejčí za Zelenou šestku. Účast Sokolů byla trošku lepší: Erik Leckie, Beky Leckie, Ráďa Švec, Anetka Gottwaldová a Marek Vičar – Vinči. Z vedoucích jel jen Vlaďa Hirt – Kartágo. Na nádraží v Konici jsme se sešli jen Kartágo a Ráďa. Zbytek účastníků přistoupil po cestě. Po příjezdu do Prostějova, kde na nás už čekal Vinči, jsme se šli podívat na náměstí, kde už začínaly Vánoční trhy. Po jejich krátké obhlídce jsme vyrazili konečně do lázní. Převlečení jsme byli za chvíli a pak už jen šup do vody. Chvíli jsme řádili v malé hloubce, ale pak už jsme se přesunuli do hloubky čtyřmetrové a skákali do vody. Bomby a šipky to bylo naše. Při některých povedených bombách jsme udělali i krásné skoro tsunami. Ráďa večer před plaváním domluvil, že se za námi přijde podívat i Natálka z oddílu ze Ptení. K Potěšení Rádi i Erika s sebou přivedla i kamarádku. Plavání nám ubíhalo krásně, takže jsme se pak bavili i vyhazováním ve vodě. To si nejvíc užili ti nejlehčí, protože jsem s nima měl nejmíň práce a lítali nejvíc do vzduchu. Ti těžší měli lety vzduchem menší. Jen Michal občas zapomínal počítat. Říkal jsem mu, ať se odrazí na tři a já ho vyhodím. Jenže on už se odrazil na dva a tak sebou do vody jen plácnul. Jestli teda vůbec. Takto jsme střídali plavání, skákání, dovádění i blbnutí. Po necelé hodině a půl dovádění jsme už museli z vody ven. Chtěli jsme si zajít ještě do lázeňské restaurace pro langoše. Tam nám ale řekli, že teď dělají obědy a langoše až později. Erik s Ráďou se tedy zvedli, že by raději se šli podívat ještě na náměstí. My ostatní jsme si dali hranolky. Hlavně Beky už měla neutuchající velký hlad. Trvalo to sice delší dobu, než nám je donesli, ale pak už jsme se do toho pustili. Protože už nás tlačil čas, rychle jsme se zvedli a šli. Aneta a Beky pak ještě zdržovaly u automatu se sladkostmi. Ale čas byl neúprosný. Snažili jsme se jít rychle. Ještě před nádražím jsme viděli přijíždět vlak, tak jsme se museli rozběhnout. Erik s Ráďou už nás netrpělivě vyhlíželi. Naštěstí jsme jej stihli. Dítka zase postupně po cestě vysedávala, takže jsme do Konice dojeli zase jen já a Ráďa.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007