Podzimní dovádění v Přerově 25.-27.10.2012 - dlouhá verze




Ve čtvrtek konečně nadešel den odjezdu. Čekají nás 3 dny v Přerově, kde budeme ubytovaní u místních skautů. Sešli jsme se na vlakovém nádraží v Konici a další účastníci pak nastoupili po cestě v Čuníně a Stražisku. Celkem nás nakonec zúčastnilo 14: Zelená šestka – Tomáš Šilhan, Michal Krejčí, Hnědá šestka – Klárka Švecová, Filip Matůš, Barča Plevová, Zuzka Müllerová, Sokoli – Erik Leckie, Beky Leckie, Ráďa Švec, Anetka Gottwaldová, Marek Vičar – Vinči, Valča Pírková, vedoucí - Vlaďa Hirt – Kartágo, Filip Pírek – Flipr. Flipr za námi přijel až v pátek odpoledne, takže jsme odjeli ve 13ti lidech. Cesta vlakem nám ubíhala pěkně, probrali jsme všeliké drby a užívali si cestu. V Prostějově a Olomouci jsme jen přestoupili, takže jsme nemeškali čas na nádraží. Po příjezdu do Přerova jsme zjistili, že abychom se dostali ven, před nádražní budovu, musíme si trošku zajít přes koleje. Nástupiště se opravovala, a proto nebyly všechny podchody přístupné. Udělat tohle v jindy, dostaneme pokutu ani nemrknem. Před nádražím byla ještě kratičká pauza, aby Kartágo na mapce nastudoval kudy jít, a mohlo se vyrazit. Dítka se bála, že přerov bude celej černej od cigánů, ale potkali jsme jich jen pár poblíž nádraží a pak už nic. Za pětadvacet minut jsme byli u klubovny. Už nás tu čekal místní vedoucí Jedlík. Pustil nás dovnitř a Kartága provedl po celém Skautském domě. Pak už byl čas k ubytování. Nakonec se Kartágo s Erikem a Ráďou rozhodli, že ve vlastním domě nebudem, ale zůstaneme jen v přístavku na dvoře, kde je velká místnost s krbem a kuchyňkou. Po vybalení věcí a spacáků tam bylo sice těsno, ale nakonec jsme si zvykli. Po hodinovém odpočinku a flákání jsme se oblékli a vyrazili na procházku po Přerově. Šli jsme po trase Kulturního dědictví Přerova. Tato trasa se nesetkala s moc kladným ohlasem. Hlavně družina Sokolů svorně remcala, že je památky nezajímají. Hradby, kolem kterých jsme šli, je ale po chvíli zaujaly. Zvlášť Ráďa Anetce pózoval při fotografování. Když jsme došli k Vyhlídkové věži v centru, tak někteří také protestovali, že tam nechtějí, ale nakonec se jim tam líbilo. Věž byla plná nepoužívaných zvonů, u kterých jsme se pak fotili, jako že to jsou naše klobouky. Výstup do věže jsme měli i s průvodcem a výkladem. Dověděli jsme se, že věž nedávno prošla kompletní rekonstrukcí a že firma, která dělala okna, svou práci odflákla, protože dovnitř skrz okna teče. Když jsme se pokochali výhledem na všechny světové strany, slezli jsme dolů, kde jsme si prohlédli takovou malou galerii, včetně sochy T.G.Masaryka v nadživotní velikosti. U prodeje vstupenek jsme si pak poslechli na zvukovém panelu další informace. Jenže pak si Michal a Ráďa s panelem začali hrát a pořád jej přepínali i do cizích jazyků, že pak na nás vlítnul prodavač vstupenek. 6e prý ten panel stojí osmdesát tisíc korun, tak si s tím nemáme hrát. Zvlášť Michal, když se mu prý zdálo moc 30 Kč za turistickou známku. Na náměstí, kde stojí věž, již nic moc zajímavého nebylo, tak jsme vyrazili na druhé náměstí, aby děťátka mohla utratit své kapesné. Po návratu do klubovny už někteří tvrdili, jak jsou hrozně unavení, ale že by bylo v místnosti ticho, se říct nedá. Vlčata s Kartágem udělala večeři a po jídle hráli Městečko Palermo. Nejprve byla uvaděč Anetka, ale pak ji vystřídala i Beky, Michal a jiní. Už po několik let je tato hra nejoblíbenější. Na chvíli jsme tu vystřídali hru s psaním podstatných jmen, přídavných jmen, sloves atd. kdy někdo napsal slovo a pak posla papírek o jednoho dál. Vznikaly pak celkem srandovní věty. V deset hodin večer jsme po přemlouvání „unavených“ dětí konečně vyrazili na noční procházku do Přerova. Dorazili jsme na náměstí TGM, kde byl dobrý plácek pro hraní Na honěnou. Vytyčili jsme území a mohli začít běhat. Po dostatečném vyřádění a poté odpočinku jsme zvolili klidnější hru Na schovávanou. Míst tam sice moc nebylo, ale zato tam byl dostatek aut. Kartágo se pak šel zeptat dvou čekajících slečen, jestli je tu nějaké KFC nebo McDonald. Bohužel tu nic takového není, jen takový malý kiosek pár metrů odtud. Tak jsme za chvíli utvořili frontu u okýnka. Po návratu do klubovny jsme ještě nějakou dobu hráli hry i na kytaru, pak už se spíš jen kecalo a až v ranních hodinách spalo.
Budíček byl o půl deváté. Stejně už byli všichni vzhůru a povídali si. Za chvíli jsme vyběhli ven na rozcvičku, jen Ráďovi to poněkud déle trvalo, než ho tam Erik dokopal. Po krátké proběhnutí, rozhýbání a probuzení jsme udělali k snídani chleba s marmeládou. Dopoledne bylo v plánu hraní her v klubovně. Samozřejmě že všichni chtěli hrát městečko Palermo. Tak jsme je nechali a kartágo s Erikem a Ráďou šli nakoupit. Při návratu doufali, že klubovna bude stát celá. Naštěstí ani plameny z oken nešlehaly. Anetka, Beky a Valča se pak chopily vaření. Dělaly francouzskou polévku ze sáčku a k tomu špagety s majdou. S malým přispěním Kartága se nakonec vše povedlo. Jen polívky jsme mohli udělat trošku víc. Hned po domytí nádobí jsme se sbalili a vyrazili na výlet. Naším cílem byla Naučná stezka Předmostím Přerova až do Pravěku. Bohužel na internetu začátek stezky nebyl úplně přesně označený. Směr i přibližné místo jsme trefili v pohodě, ale pak už jsme nenašli začátek. Až po zeptání několika lidí ( z nichž každý říkal trochu něco jiného), se zdržením necelé hodiny a chůzí přes pole jsme jej našli. Přečetli jsme si úvodní ceduli, ale nakonec se rozhodli tuto stezku nejít. Je dlouhá přes 8 km a vrátili bysme se asi až za tmy. Navíc začalo pokrápět a polovina dětí neměla pláštěnky. Cestou zpět jsme se mezi paneláky stavili na dětském hřišti. Aspoň tady jsme se vyřádili. Kolotoče byly námi pořád obsazené. Kolem páté hodiny jsme dorazili zpět do klubovny. Udělali jsme si teplý čaj a opět hráli hry. Mezitím za námi konečně dorazil Flipr. Pak jsme si zahráli novou hru Elektrika. Sedli jsme si do kroužku, ruce dali přes ruce souseda a úkolem bylo postupně klepnout dlaní. Kdo klepnul 2x, tak změnil směr. Kdo to spletl, dal ruku pryč. Většina tuto hru nechtěla ani začít hrát, že chcou hrát Palermo. Ale hned po prvním kole je to chytlo, že nechtěli ani přestat. Takto se střídalo hraní her, hraní na kytaru, chystání večeře, jezení večeře, hraní her, atd. Kolem deváté hodiny jsme opět vyrazili do nočního Přerova. Dnes už bylo o poznání chladněji než včera. Dorazili jsme opět na náměstí a hráli na Schovku. Asi po hodině schovávání jsme se přesunuli na Žerotínské náměstí, kde jsme doufali, že bude otevřené ještě nějaké posezení. Vzali jsme to delší cestou kolem hradeb, kde jsme se pokochali jejich nočním nasvícením a vyfotili se u boha moří Poseidona. Na náměstí jsme objevili otevřenou pizzerii. Nahrnuli jsme se dovnitř. Kartágo, Flipr a Erik si dali kafé, někteří něco jiného k pití a ostatní jen seděli. Po zahřátí a načerpání sil jsme se vydali na zpáteční cestu do klubovny. Tady jsme ještě něco málo zahráli a pak už se postupně zavrtali do spacáků. Flipr už se na zem nevlez, tak si ustlal na lavce, doufaje, že nespadne na Kartága, který ležel vedle lavičky. Dnes už bylo večer brzy ticho. Všichni utahaní brzy usnuli.
Když jsme se ráno probudili, venku pršelo. Sice to nebyl žádnej slejvák, ale na nějaký výlety to taky není. Budíček jsme proto udělali až o půl desáté, i když mnozí by spali ještě dál. Rozcvička proběhla taky jen krátká na karimatkách. K snídani jsme si udělali kakao a chleba s nutelou. Původně jsme měli jít na Bleší trh, ale do deště se nikomu nechtělo. Nakonec se tam vydali pouze Kartágo s Fliprem a ostatní pod vedením Erika a Anetky hráli v klubovně hry. Flipr si na trhu vybral nějaké knížky. Měli tam některé i ve slovenštině, ale to ho přece nemohlo odradit od jejich nákupu. Cestou zpět jsme ještě nakoupili něco na zub a pití na cestu. Po příchodu do klubovny Erik s Ráďou už začali vaři oběd. Gulášovou polévku a krupici. Polévka se povedla, jen s tou krupicí kluci poněkud bojovali. Nasypali jí tam hned ze začátku dost, takže z toho bylo potom takové trošku lepidlo. Nakonec jsme to přece jen do sebe nasoukali. Teda někteří. Většina dětí se dožadovala, aby to mohla vyhodit. Záchod si myslím moc pochutnal. Jen Michal to asi vyhazoval do dřezu, protože ten byl plný vody. Hned Michala seřval, co tam dal. Že prý nic. Když na něj zařval podruhé, tak z něj vylezlo, že krupici. Tak tam musel hned strčit ruku a odpad vyčistit. Naštěstí to nebylo nějak moc, takže to rychle odteklo. Pak už nás čekal jen úklid. Před třetí hodinou dorazil Jedlík, aby po nás klubovnu přebral a zkasíroval peníze za zapůjčení. Pak už jsme nahodili batohy na záda a vyrazili do drobného deště na nádraží. Největší potíž po cestě byla s Michalem. Jeho batoh se mírně rozpadal, byl navíc malý, takže některé věci musel nést v ruce. Do toho mu ještě padaly gatě, ve kterých neměl pásek. Jenže neměl pořádně volnou ruku, kterou by si je přidržoval. Když už to Kartágo nemohl vydržet, vzal mu aspoň jednu tašku. Takto jsme došli na nádraží. Měli jsme ještě půlhodiny čas, tak za nějaké zbývající peníze jsme koupili bagety a každému horkou čokoládu z automatu. Pak už jsme nasedli na osobák a vlakem ujížděli k domovu. Tady se projevila Michalova nádražácká krev. Erikovi a Ráďovi celou cestu povídal, jak se která mašina jmenuje, kde jezdí, co o ní ví a další různé zajímavosti. Přestoupili jsme ještě v Olomouci a Prostějově. Cestou do Konice jsme museli sedět roztroušeně po půlce vlaku. V půli cesty přišla za Kartágem průvodčí, že musela seřvat dva kluky a málem jim i nafackovat. Že se tam houpali na tyčích a nechovali se hezky k holkám. Kartágo s Fliprem mysleli, že tam dělá binec Ráďa, ale nakonec se ukázalo, že to byli Tomáš s Vinčim. Tak dostali vynadáno ještě od Kartága. A tak skončilo naše Podzimní dovádění na chatě.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007