Výprava po Naučné stezce Kladecko 6.10.2012 - dlouhá verze




Přestože už je říjen a je teprve první letošní výprava, počasí je nádherné. Svítí sluníčko a je krásný teplý podzim. Na výpravu jsme vyrazili v celkovém počtu 18 osob. Vlčata a světlušky: Jirka Král, Anežka Králová, Dominik Fabián, Víťa Lipenský, Patrik Kutáč, Filip Matůš, Michal Krejčí, Klárka Švecová, Tomáš Šilhan. Sokoli: Marek Vičar – Vinči, Anetka Gottwaldová, Rebeka Leckie – Beky, Valča Pírková, Erik Leckie. Vedoucí: Vlaďa Hirt – Kartágo, Filip Pírek – Flipr. Návštěva: Katka se sestrou. Katka měla totiž za úkol do školy různé úkoly se skupinkou dětí, tak využila naší výpravy. Vlakem jsme dorazili na konečnou do Dzbele. Dál už vlak nepokračuje, protože jej zrušili. Z toho důvodu jsme museli jít 3,5km na další zastávku pěšky na začátek Naučné stezky. A protože vlaky tam už nejezdí, vzali jsme to rovnou po kolejích. Po pražcích jsme cupitali, tak jak to vycházelo na krok. Aspoň jsme nemuseli uhýbat před auty na silnici. Na Šubířovské zastávce jsme dali krátkou pauzu a pak už jsme vyrazili k prvnímu zastavení Naučné stezky. Katka si děti rozdělila do dvojic a vysvětlila ji, co mají dělat. Jednou za čas jim dá papíry s úkoly, které musí vyplnit. Úkoly a otázky se týkají přírody na Kladecké stezce. Některým to sice chvilku trvalo, než vše splnili, ale nakonec to zvládli všichni. Pak jsme zase pokračovali dále. Celou cestu jsme si zpestřovali hrou Nálet! Princip hry je jednoduchý. Za pochodu, kdykoliv, vedoucí zařve Náááálet!!! V tu chvíli zavře oči a počítá do deseti. Mezitím se dítka musí schovat, aby nebyla vidět. Kartágo se při křičení zvlášť vyžíval, když jsme byli na poli a nedalo se kde moc schovat. Dítka to ale stejně většinou zvládala a nějaký úkryt si našla. V této čilé zábavě jsme vydrželi až do necelé poloviny Naučné stezky. Tam jsme na chvíli odbočili a šli se podívat na místo, kde míváme v létě tábor. Šli jsme přes místa, kde jsme hrávali bojovky či jiné hry. Na tábořišti jsme si udělali malý ohýnek, opekli klobásky či špekáčky a uvařili polévku. Tentokrát jsme měli zelňačku. Bohužel většina dětí nad ní ohrnula nos, takže si někteří brali ešusy zbytečně. Pak jsme si ještě na ohni opekli jablka. Mňam, ta byla sladká. Mezitím Flipr s holkama nachystal stopaře. Po uhašení ohně a uklizení tábořiště, jsme si jej šli zahrát. Děti během minut měli najít poschovávaných lístečků. Nakonec se myslím našli všechny, včetně tří bonusových. Pak jsme se posunuli kousek dál na louku, kde jsme zahráli hru Buldoci. To byl jeden chytač – Flipr – a proti němu běhaly děti. On musel někoho chytit a na tři vteřiny zvednou nad zem. S těma malýma mu to šlo jednoduše. To zvládal i jednou rukou. Na ty těžší a silnější však už bylo potřeba více rukou, protože sebou házeli, škubali a nechtěli se nechat zvednout. Nakonec však, ale každý podlehnul. V druhém kole byl buldokem Erik. Ten už to měl trošku těžší, ale nakonec to taky zvládnul celkem hravě. Pak už jsme zase museli pokračovat dále v cestě. Opět jsme se zastavili u každého zastavení Naučné stezky, ale již jsme každou ceduli nečetli. Cestou jsme pokračovali ve hře Nálet!, která pořád ještě všechny bavila. Jen Vinči už se neschovával, ale dělal ostatním nosiče batohů. Takto jsme došli až nad Jesenec. Tady jsme si dali u cedule krátkou pauzu, které Erik s Fliprem využili ke hledání kešky. Na všech zastaveních po cestě byly otázky a jejich odpověďmi dostal souřadnice. Ty pak Flipr zanesl do GPSky a pak už nebyl problém ji najít. Po krátké prohlídce a zapsání se do deníčku jsme doklopýtali na vlakové nádraží. Tady jsme čekání na vlak krátili většinou povídáním. V 16:07h nás vlak vyzvednul, zavezl do Konice a ukončil naši výpravu.

Vlaďa Hirt - Kartágo


Krátká verze

Created by 'luke' 2007