Roverská výprava na Pohodu Šubířov 22.4.2012 - dlouhá verze


Po dlouhé době se naše roverská družina Scoia´teal rozhodla vyrazit do přírody. Sešli jsme se v 9hod. na vlakovém nádraží v počtu 8 kusů. 6 roverů a 2 naše drahé polovičky: Zbyňa Švec, Radim Eliáš – Had, David Hirt – Svišť, Honza Procházka, Filip Pírek – Flipr + Nikola Jehlářová a Vlaďa Hirt – Kartágo + Míša Hynková. Vyrazili jsme po červené značce směr Sládkova skála. Had se cestou stavil ještě u sestry vyzvednout foťák, aby měl na dnešní akci více vzpomínek. Tak byly aspoň s Kartágem dva fotografové. První krátká pauza byla na Střelnici, kde jsme se také hned vyfotili. Cesta ubíhala v družném hovoru a o zábavu se nám staral také Honzův pes Ben. Běhal sem a tam a všude ho bylo plno. Když jsme se blížili na místo, začalo být v lese nějak rušno. Samé auto a mrtě lidí. Naštěstí tu měli nějakej mejdan v jedné chatě a na Sládkově skále už byl klid. Po nezbytném vyfocení u pomníčku jsme vylezli na vrchol, kde je stálé ohniště. Zakrátko vzplál oheň a my začali opékat klobásky. Ben se asi nudil a začala asi ho vzrušovat Hadova ruka, protože na něj začal dorážet, jakoby měl být fena. Had to chvíli trpěl, ale pak už ho Honza musel odehnat. Tak se Ben začal snažit u Flipra. Ten jej raději hned odstrčil. Honza ho pak raději přivázal ke stromu, abychom se v klidu najedli. Po jídle Flipr a Nikola šli hledat kešku. Kartágo šel s nimi, protože věděl kde je. Na jedné výpravě s dětma ji našli a zapsali se tam. Ale nakonec ji našli i bez Kartágovy pomoci. Chvíli jsme ještě poseděli u ohýnku, pak jsme jej zahasili a vyrazili dál k Šubířovu. Kousek za křižovatkou na žluté značce jsme se rozdělili. Had se Zbyňou šli svojí cestou, že prý tam budou dřív. My jsme šli chvíli po žluté, ale pak jsme taky odbočili na neznačenou cestu. Chvíli jsme je sledovali a pak už nám zmizeli z dohledu. Za chvíli jsme uviděli na cestě před námi, ale za chvíli zase zmizeli. Šli jsme cestou necestou, doufaje, že tam budeme první. Za chvíli jsme došli k Šubířovu, ale zjistili jsme, že kdybychom se drželi žluté značky, byli bychom rychlejší. Vesnicí jsme prošli cobydup a za chvíli byli už na Pohodě. Byli jsme zvědaví, kdo tam bude dřív. Ale Had se Zbyňou nikde. Tak jsme si aspoň objednali něco k pití a ti dva se tu za chvíli objevili udýchaní. Spěchali ale zbytečně. Jak z nich pochvíli vylezlo, vzali to oklikou a ocitnuli se ,místo v Šubířově , tak na cestě mezi Šubířovem a Chobyní. Jejich orientační smysl lehce selhal. Po důkladném svlažení hrdel a doplnění žaludků jsme vyrazili na zpáteční cestu. Protože jsme spěchali na vlak, vzali jsme to rovnou po značce do Dzbele. Nebylo to tak daleko a za slabou hodinku jsme byli na místě. Chvíli nás na nádraží otravoval nějaký drzý bílý pes, ale za chvíli jsme jej odehnali. Pak už přijel vlak, my nasedli a v Konici skončila naše výprava.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007