Návštěva aquaparku v Olomouci 17.3.2012 - dlouhá verze


Po dvou letech jsme zase konečně vyrazili do Olomouce do Aquaparku. Přestože je to pro děti atraktivní zábava, jelo nás jen 9, protože někteří už měli jiný program s rodiči. Sraz byl v 9hodin v Konici, ale cestou se ještě přidali další skautíci. Konečná sestava měla tyto členy: Michal Krejčí, Valča Pírková, Beky Leckie, Ráďa Švec, Mates Hudák, Mates Mlynár, Erik Leckie a Vlaďa Hirt – Kartágo. Za družného hovoru a koukání z oken jsme se dopravili do Prostějova, kde nám za chvilku přijel spoj a pokračovali jsme do Olomouce. Dítka starým vlakem opovrhovala, ale pěšky se jim nechtělo, tak nezbývalo než nasednout. V Olomouci jsme vysedali na zastávce Nové sady a odsud hurá k Aquaparku. Michal se neustále dotazoval, kde je aquapark a jak je to daleko a jestli jdeme dobře, atd. I když mu Kartágo odpovídal, tak se ptal neustále dokola. Až to Kartága přestalo bavit, tak se srandy souhlasil s Michalem, že jdeme špatně, že tam dnes nedojdeme a místo toho dojdeme oklikou zpět na vlak. Tomu bylo málem do breku a dožadoval se vrácení peněz ze vstupného. To ale Kartágo odmítnul. A když se i ostatní neustále dotazovali „Kdy už tam budem?“, tak Kartágo neustále odpovídal „Až tam budem“. Za této konverzace jsme se blížili na místo. Když jsme šli kolem Mc Donaldu, tak se všichni nemohli shodnout, jestli cestou zpět se zastavíme zde nebo v KFC. Byl to velký souboj a konec neměl vítěze. Prý navštívíme obé. U pokladny se Kartágo snažil domluvit hromadnou slevu, ale ta je prý až od deseti osob. Nás bylo ovšem jen 9. Tak jsme zaplatili plnou palbu, vzali klíče od šatny a šli se převléct. A pak už hurá do vody! Tobogán, trychtýř, skluzavka, vodní proud, horká pára, horká voda, vířivka, tohle a další vymoženosti už na nás čekaly. My kluci jsme se nejvíc vyřádili na tobogánu a trychtýři. Hlavně na nafukovacích kolech to byl frkot. Jen ty fronty trošku kazily dojem, jinak to bylo v poho. Ale bezva sranda byla taky ve vodním proudu, kde jsme se nechali unášet. Srážky, tahanice, blbnutí, to bylo naše. Srandy až nad hlavu. V polovině dovádění jsme se šli občerstvit do bufetu. Holky si objednaly hranolky, a když Anetka si tam chtěla dát tatarku, tak sáček špatně roztrhla. Mačkala, mačkala a najednou „Střík“ a tatarka byla na stole, zemi i na Kartágovi. No ještě že tam měli ubrousky a mohla to utřít. Horká čokoláda, co si dal Kartágo, ale taky nebyla k zahození. Pak nás tu vystřídali kluci a my šli řádit do vody. Chvíli jsme pobyli i venku, kde byla sice voda poměrně teplá, ale vzduch nic moc. Mates H. si někde šikovně odřel koleno. Když mu Kartágo říkal, ať si to jde na ošetřovnu vyčistit, tak hrdinně odmítl. Zřejmě si říkal, že není dítě a noha musí něco vydržet. A on samozřejmě s ní. Čas běžel a naše 3 hodiny odplavaly a my musely do sprch. Pak už jsme se spakovali do vstupní haly, kde jsme na chvíli odpočívali. Děti toho využili k testování masážního křesla. Po vhození pětikoruny to začalo člověka masírovat. No…spíš bouchat člověka do zad, zadku, krku a pak i do hlavy. Div z toho Kartágo neměl otřes mozku, když ho děti přemluvili, ať to taky vyzkouší. Pak už jsme se odebrali na cestu. Nejdřív jsme zamířili do KFC, kde jsme se najedli. Beky si tu koupila „nekonečný“ kelímek pití a všechny pak podělila o pepsi. Posléze jsme se sbalili a přesunuli se kus dál do McDonaldu. Sem se asi nejvíc těšil Michal, protože v KFC si nic nekoupil a čekal až dojdeme sem. Přestože zde byla dlouhá čekací řada, dítka neodolala a vystála si ji. I když měli štěstí, protože po chvíli se otevřela druhá pokladna a hádejte, kdo byl u ní první… pak už jsme ale museli odejít i odsud, ale tentokrát už zase na vlak. Dítka unavená z bazénu se spíš šourala a nakonec se k vlaku došourala. Po chvíli čekání jsme nasedli a hurá domů. Holky byly překvapeny, jak rychle jsme byli v Prostějově, že by tu snad málem ani nevystoupily. Cestou do Konice zase průběžně někteří vystupovali, takže jsme sem dorazili jen 3. A to je konec.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007