Výprava do Čelechovických lomů 28.1.2012 - dlouhá verze


Již pár dní panují velké mrazy, kolem minus 15 °C v noci a přes den kolem minus 7°C. To nás ale nemůže odradit od výpravy. Původně byla výprava plánována až na Velký Kosíř, ale bohužel jsme tam nedošli. Ale pěkně popořadě, jak se to vlastně všechno seběhlo. Sraz byl v 9:00h na vlakovém nádraží v Konici. Tady jsme se nás sešli pouze 4. To proto, že další skautíci, vlčata a světlušky nastupovali průběžně na dalších 4 zastávkách: Křemenec, Čunín, Stražisko a Ptenský Dvorek. Do Kostelce jsme se posbírali do následujícího složení: Zelená šestka - Marek Vičar, Michal Krejčí, Hnědá šestka – Patrik Kutáč, Anetka Gottwaldová, Beky Leckie, družina Sokolů – Erik Leckie, Matěj Mlynár, Honza Rozsíval, vedení – Vlaďa Hirt – Kartágo. V Kostelci jsme vysedli z vlaku a vyrazili směr ke Kosíři. Když se Marek s Michalem ptali Kartága kam jdeme, tak jim ukázal kopec v dálce. Samozřejmě tomu odmítali věřit. U školy byla krátká pauza a Kartágo dal Anetce mapu a úkol, aby nastudovala, jak půjdeme a pak nás vedla. Za pomoci Beky a maličké rady Kartága to zvládly výborně a mohli jsme pod jejich vedením vyrazit. Minuli jsme skautskou klubovnu, hřbitov, vymotali se z Kostelce a polňačcesi to mašírovali k cíli. Kopec se sice přibližoval, ale zdál se větší než předtím. Na jeho úpatí jsme odbočili vpravo, abychom šli sice cestou delší, ale příjemnější. Děti neustále vyžadovali přestávky. Přestože Kartágo se snažil být neoblomný a šli jsme dál, občas malou pauzu udělal. Svítilo nám na cestu krásně sluníčko a přestože byl mráz, bylo nám teplo. Takto jsme došli až k Čelechovickým lomům. Kartágo tu chtěl dát pauzu jen chvíli na prozkoumání skal, ale ostatní tu chtěli zůstat. Vzhledem k časovému limitu, který jsme měli a některým ukňouraným dětem jsme tu nakonec zůstali. Bylo tu i ohniště, dřevo a krásné okolí včetně počasí, takže nebyl až tak špatný nápad tu zůstat. Na Velký Kosíř jsme tedy nedorazili, ale snad to vyjde příště. Po rychlém průzkumu okolí a nezbytné vyšplhání se většiny z nás nahoru na lom, jsme začali chystat dřevo na oheň. Kartágo bohužel zapomněl vzít kotlík na uvaření polévky, tak jsme se museli spokojit s opečením klobás, párků, jablek a banánů, které jsme si přinesli. Ale i tak jsme si pochutnali. Zkoumání lomu a jeho horní části s krásným výhledem do okolí, byla naše oblíbená činnost. Přesto jsme si našli čas i na pár her. První byla ze souboru BVH (Borovy Vražedné Hry – Bor je bývalý vedoucí Kartága). Nejoblíbenější bývala Prorážená. Tu jsme si teď zkusili také zahrát. Rozdělili jsme se na dvě družstva. Všdy jedno družstvo se mělo pevně chytit a semknout a jeden člen druhého mužstva se rozběhl a musel zeď prorazit, prolézt, podlézt či přeskočit. Dotyčný na to měl 15 vteřin. Pokud se mu to podařilo, dva členové, mezi kterými prolezl, šli do jeho mužstva. Pokud ne, zůstal u soupeře. Družstvo, kterému zůstal jen jeden nebo žádný člen, prohrálo. Kapitáni byli Erik a Honza. Erikovu družstvu se dařilo lépe, protože když se rozběhl, tak ty menší prorazil nebo mu někteří raději uhnuli. Takto jsme zahráli ještě pár kol. Pak jsme zkusili ještě jednu BVH, ale ta neměla úspěch, protože pro ty menší byla moc náročná. Tak jsme využili stávající terén a zazávodili si mezi stromky. Erik vnukl Kartágovi nápad a závod byl na světě. Výsledky byly následující: Sokoli – 1.Erik 0:26:07, 2.Matěj 0:26:65, 3.Honza 0:29:93. Vlčata a světlušky – 1.Anetka 0:28:58, 2.Marek 0:30:30, 3.Beky 0:31:03, 4.Patrik 0:31:86, 5.Klárka 0:40:53, 6.Michal 0:44:34. Michal s Markem zkoušeli mimo závod své časy ještě zlepšovat a dařilo se jim. Marek si polepšil o 3 vteřiny a Míša až o 6 vteřin. To není špatné! Nezapomněli jsme také na tradiční hru Stopař. Dnes jsme našli 27 stopařů. Čili 3 byly dobře ukrytí a my je nenašli. Výsledky: Mates 4+1 bonusový, Marek 4, Erik 4, Honza 2+1bonusový, Míša 3, Beky 3, Anetka 2, Klárka 2, Patrik 1. Čas ubíhal a přestože většina z nás tu chtěla zůstat, museli jsme se odebrat na vlak. Sluníčko nás hřálo a přestože jsme měli jen 2 kratičké přestávky, došli jsme na vlak akorát. Čekali jsme sotva 2 minuty. Cestou zase všichni postupně vysedávali, tak nás do Konice dojela polovina. A to je konec první výpravy roku 2012.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007