Tábor u Javoříčka 30.7.-13.8.2011 - dlouhá verze


1.den - 30.7. – sobota
Dnes konečně nastal den D. Jedeme na tábor! Děti sice mají příjezd až ve 13h, ale vedení už na devět hodin. Marek, Tom, Kája a Michal neměli zajištěn dovoz na tábor, proto jeli už ráno s námi. Vedení z předcházejícího tábora nám částečně předalo tábor a pak nás „vyhnali“, protože měli ukončení tábora a chtěli tam být sami. Malej Bobr pak šel s dětma zatlouct ukazatele pro rodiče, aby k nám nezapomněli s dětmi zabloudit. Pak ještě navštívili památník v Javoříčku. Od půl jedné se začali trousit rodiče i s dětmi. Ty se za chvíli začaly stěhovat do stanů. Prťata na levou stranu náměstíčka a skauti se skautkami na pravou stranu. Mezitím panovala ještě volná zábava a někteří rodičové se bavili „tuněním“ stanů svých ratolestí. Jen vedení se stále nebylo schopno ubytovat. Děcka lítala po táboře a Ráďa s Naháčem rovnou vyzkoušeli kládu přes potok. Jestli se v tom sychravém počasí stihli i vykoupat, netuším. V 16:00h byl nástup na 1.část etapovky. Letos s názvem: „Cestou necestou, projedeme Evropou.“ Hned pak Malej Bobr a Peťa uvítali družinky ve své cestovní kanceláři „Oslík a spol. aneb Už tam budem.“ Prvním úkolem bylo vyřídit si cestovní pas, aby všichni mohli vyjet do Evropy. Pak byla zase volná zábava. Večer jsme si ještě zahráli softball nebo stolní hry. Ve 22:00h byla večerka a děti nám tu postupně začaly usínat.
2.den – 31.7. – neděle
Ráno nás opět trápilo počasí. Celý večer pršelo a déšť vyhnal celéoblíbené vedení, krom Malýho Bobra, z tee-pee. Ten se ubytoval prozíravě rovnou ve stanu. Až pozdě jsme zjistili, že impregnace na tomto tee-pee už mnoho není. Ráno ještě lehce pršelo, tak byl posunut budíček o 20minut později. Pak už ale byla vyhlášena Ranní hra – hledání čísel. Tato hra bude každý den stejná a v závěru tábora se všechna čísla sečtou. Romča pak chtěla hned poslat dítka se umýt, ale Kartágo byl zásadně proti, že chce ještě rozcvičku. Začala výběhem po cestě a pak standardní rozcvička včetně koordinačních cviků. Před nástupem přijely rodiče Káji a Míši, aby dnes ulehčili službě v kuchyni a uvařili oběd a večeři. Těšit jsme se mohli na kuře na paprice a na palačinky. Po nástupu čekala družiny další část etapovky. Oblékly se do svých barevných družinových triček (modré, béžové, bílé, zelené a červené) a dorazili ke kuchyni. Dnes cestovaly družinky do Polska, kde se seznámili s koncentračními tábory v Osvětimi a Terezíně. Jisté hromadné vyvraždění bylo i v Javoříčku, které bylo vypáleno. Proto šli všichni do Javoříčka k památníku, uctít oběti chvilkou ticha a svíčkou. Malej bobr na ně půli cesty čekal na kontrolu pasů. Nakonec byl zklamán, že všichni pasy měli a neměl koho poslat zpět do tábora pro pas. Během oběda se Malej Bobr dověděl od Domči, že chce Matesa. Ale už „neslyšel“, že do své družiny. Nebo se mu také svěřila „Já nejsem na kluky.“ Ale opět není třeba vědět, že ještě dodala: „na mladší a stejně staré.“ A nejlepší stejně bylo, když prohlásila, že odteď se bude fotit jen nahoře bez. No… myslela tím bez brýlí. Po poledním klidu byla na řadě šifrovací hra. Byly dvě trasy: vlčata, světlušky a skauti, skautky. Na každé trase bylo 8 šifer. Nakonec mezi mladšími zvítězila Terka S. a mezi staršími Eva. Pak nás Romča vyhnala ke sprchám, aby skauti a skautky spravili zástěnu. Zároveň to budou mít jako úkol do odborky Táborníka. Nakonec se jim to pod vedením Malýho Bobra, Peťu a Kartága povedlo. K večeři byly již zmiňované palačinky, na které se už všichni moc těšili. Večer už bylo na programu jen zpívání s kytarami v tee-pee a pak večerka.
3.den – 1.8. – pondělí
Po dnešní ranní hře měla tentokrát rozcvičku Romča. Vyběhli jsme kus za tábor a tam jsme si hráli na lovce, který vstal, oblékl se, vydal se na lov, atd. Prostě jsme napodobovali jeho pohyby. Pak už byla snídaně – rybičková pomazánka. Po nástupu byla další etapovka. Druiny dorazily do severských zemí jako Norska, Švédska a Finska. A protože na severu je dlouho zima a hodně sněhu, dostaly družiny za úkol vyrobit si z desek a provázků lyže. Celá družina pak na nich musela vyrazit do terénu. No teda spíš ujet po táboře určitou trasu. Nejlépe to zvládli Bílí, Červení, Modří, Béžoví a poslední skončili Zelení. Další část etapovky bylo shánění letenek na další cestu, protože Cestovní kancelář Oslík a spol. zkrachovala. Úkolem družin bylo lovit rybičky, prodat je a za získané peníze koupit letenku. Nejlépe skončili Modří. Následovali je Zelení, Béžoví, Červení a poslední skončili Bílí. Po skončení etapovky se čekalo na dodělání oběda, poněvadž kamna nechtěla hřát, polévka nechtěla vřít a brambory se nechtěly uvařit. Prostě zapeklitý problém. Proto jsme posbírali osazenstvo tábora a vyrazili jsme na dřevo. Za chvíli jsme ho měli plný vozík. Zpět jsme šli pěšky přes potok. Káju a Erika jsme poslali dokola po cestě s vozíkem, aby si mohli v klidu povídat. Malej Bobr, kterej je doprovázel, ale pak prohlásil, že Erik tlačil vozík a Kája šla za ním skloněná. Tak jsme je tam ani spolu nemuseli posílat, když si ani nepovídali. Pak už byl konečně oběd. Písmenková pol. A smažený sýr s bramborem. Po obědě byla polední pauza, kdy Kartágo opět nabízel k prodeji různé skautské potřeby ve svém obchůdku. Pak se hrála hra Hádání. Byly tam disciplíny jako: poznat předmět po hmatu, poznat potraviny po čichu, odhad množství vody, poznat výšku kůlu, počet hřebíků ve sklence, odhad vzdáleností, poznat kolik provázků je v nádobě, osmisměrka se stromami, přesmyčky s rostlinami atd. Mezi skauty a skautkami vyhrála Eva a mezi vlčaty a světluškami Beky. Po svačině jsme hráli lehce bojovější hru Stratego. Všichni byli rozděleni do dvou družstev. Tato hra nakonec neměla vítěze, protože skončila nerozhodně. Mezitím Míša s Romčou připravily k večeři Švédské stoly. Všichni jsme si moc pochutnali, ani jsme to všechno nesnědli, jak se stoly prohýbaly pod vahou jídla. Po večerním nástupu jsme hráli už jen Softball nebo stolní hry v jídelně.
4.den – 2.8. – úterý
Dnes ráno po budíčku opět proběhla ranní hra. Dle večerního Peťova sdělení , vše proběhlo standardně, jen Saška nenašla číslo 5. po snídani, nástupu a dalších obvyklostech byla nařadě etapová hra. Tentokráte jsme se dostali do Velké Británie. Úkolem družin bylo postavit si přístřešek z přírodních materiálů. Většina družin pojala stavbu podobně. Dřevěná konstrukce a střecha z lopuchových listů. Jen béžoví si nalámali bukové větvě. Z architektonického hlediska to vypadalo v průběhu stavby asi nejlíp. Ale co se ze všech těchto výtvorů vyklube, to ví jen Bůh. Kartágo jim vyhrožoval, že zátěžová zkouška proběhne proběhne pomocí kýble vody a oni budou sedět uvnitř. Tak uvidíme. Nakonec se to obešlo bez vody a výsledky jsou následující: 1.Béžoví, 2.Bílí, 3.-4.Zelení, Červení, 5.Modří. Po přesnídávce se pokračovalo v etapovce hrou Metro. Vedoucí dělali vláčky a ostatní členové družinek se museli napojovat, vystoupit ve stanicích a podepsat se na ceduli s názvem stanice. Občas se stalo, že metro mělo zpoždění a danou stanicí jen projelo, což někteří cestující nesli nelibě. Nakonec se ale skoro všem podařilo vystoupit ve všech stanicích. Po skončení už byl připraven oběd. Těšit jsme se mohli na nočkovou polévku a čočku. Po poledním klidu už začala Táborová sportovní olympiáda. Všichni se mezi sebou utkali v disciplínách jako střelba z luku, vzduchovky, hod granátem na cíl, do dálky, hod šipkou a běh na 60metrů. Výkony byly rozličné, stejně jako naši sportovci. Co šlo jednomu bravurně, byla pro jiného Španělská vesnice. Jak postupně přibývalo výsledků, jevily se i pocity radosti či smutku závodníků. Hlavně Domča skákala 2 metry vysoko po zjištění, že vyhrála část lukostřelby. Mates H. byl zase natěšen z toho, že se jeho výsledky vyvíjely nadějně pro celkové prvenství. Celkově pak Táborovou sportovní olympiádu vyhrál opravdu Mates mezi skauty, Domča mezi skautkami, Marek mezi vlčaty a Beky mezi světluškami. Pak už následoval nástup, kde bylo mimojité poblahopřáno Matesovi H. k jeho 15. narozeninám. Z dárků, které obdržel od vedoucích i některých táborníků, měl obrovskou radost. Salvu balónků naplněných vodou schytal až po nástupu. To si jeho kamarádi nemohli odpustit. Také na to trénovali část odpoledne ve svém volnu. To se od potoka vraceli jako staří vodníci. Celí durch mokří. Taky to jejich veselí bylo slyšet až do tábora. Po nástupu dorazil také hlavně holkami očekávaný Kulich, aby spravil táborovou polní sprchu. Ze začátku se mu nedařilo, ale pak se na něj usmálo štěstí. Tak snad bude fungovat i zítra. Večer se pokračovalo potlachem za hraní kytary a zpěvem. Na konci měli Mates a několik vybraných prodlouženou večerku, aby mohli doslavit jeho narozeniny.
5.den – 3.8. – středa
Dnes byl sice budíček jako obvykle, ale denní program má pouze 2 části. A to výpravu na Nouzov a po návratu táborové sprchování. Na výpravu jsme vyrazili hned po nástupu kolem deváté hodiny pod vedením Peťu. Kartágo s Malým Bobrem je potkali při návratu z nákupu. Hned po vyložení věcí z auta se oba vydali mílovými kroky na pronásledování výletníků. V táboře zůstaly jen Míša a Romča. Oba pronásledovatelé dostihli hlavní skupinku kousek před Bouzovem. Po krátkém odpočinku se vyrazilo dál. Na nádraží jsme si dali pauzu a zjistili, kdo půjde na prohlídku a kdo na historické zbraně. Na zbraních byl i velký trojský kůň. Po krátkém úvodu nám střelmistr ukázal střelbu z luku, kuše, první pušky, děla, atd. Pak si to každý mohl i vyzkoušet. Hlavně kluci si chtěli střelbu vyzkoušet. Nakonec neodolali ani Kartágo s Malým Bobrem. Po vyřádění jsme ještě prohlídli Trojského koně a pak se vydali zpět k ostatním. Po další pauze jsme se vydali k minikárám, ale do cesty se nám, teda hlavně dětem, postavil velký nafukovací hrad – skluzavka. A taky stánky s různýma ptákovinama. Hlavně že se děti vyřádily. A pak už konečně jsme dorazili k minikárám, na které se těšil i Kartágo. Stále byl někdo při jízdě mimo dráhu, tak nebyla o srandu nouze. Kartářovi i Peťovi by se povedlo projet bez výjezdu z trati, ale to by děti nesměly být neustále v nesnázích. Po vyřádění jsme se vydali ke Kaluži. To měl být nějaký rybníček, kde by se snad dalo koupat. Vydali jsme se dál po zelené značce pod vedením Peti. Šli jsme cestou necestou a Kartágo s Malým Bobrem si cestou dobírali Domču a snažili se z ní vymámit podrobnosti o jejich klucích, které podle všeho střídá jako ponožky. Takto jsme došli až ke Kaluži. Skoro všichni nad ní ohrnuli nos, ale když si tam Kartágo chladil nohy, další se k němu přidali. Pak už jsme menší oklikou dorazili do tábora. Po večeři jsme se chvíli ráchali v tůňce. V průběhu se pak všichni osprchovali v polní sprše v ohřáté vodě. Pak už byl jen nástup, volná zábava a o třičtvrtě na deset nám Malej Bobr přečetl pohádku. Po ní už byla večerka.
6.den – 4.8. – čtvrtek
Dnešní den začal opět ranní hrou a rozcvičkou, kterou tentokrát měla Míša. Začalo to krátkým výběhem a pak jsme rozhýbali svá ztuhlá těla. Po obvyklém nástupu se pokračovalo v plnění odborek Táborníka a Výtvarníka. Malej Bobr s Kájou, Erikem, Tomem a Kristou stavěli tee-pee. Ze začátku to šlo ztuha, protože nikdo neměl zkušenosti se skládacími tyčemi. Nakonec se vše povedlo, i když se prý tyče nebezpečně prohýbaly. Kartágo s Naháčem, Honzou, Radkem, Matesem, Sašou, Evou a Domčou stěhovali dívčí latrínu na nové místo. Jednoduchá práce na 1,5hodiny jsme dělali celé dopoledne. Přestože Kartágo popsal, co a jak se má udělat, většina na to hleděla jak jojo. Nakonec přece jen začali dělat. Před obědem jsme ještě káceli dřevo do Táborníka. Po dobrém obědě byla etapovka. Družiny se dostaly do Německa. Na vorech se musely po peřejích dostat na určité místo a tam naplnit lahev s vodou. Někteří vyrazili hned dobře a rychle, jiní se pořád nemohli rozjet nebo se jim vylévala voda z vorů. Nakonec vyhráli Bílí a Béžoví, 3. Červení, 4. Modří, 5. Zelení. Po skončení jsme využili naplněných lahví s vodou, které sloužily jako peřeje a uspořádali jsme vodní bitvu. Tohle dítka bavilo samozřejmě nejvíc, zvláště když pak mohly zkropit beztrestně některé vedoucí. Pak už následovala hra Soví mládě. Dvojice běhaly do kopce, kde sbíraly lístečky s krmením. Co druh, to jiná bodová hodnota. Tato náročná běhací hra nám dítka vyčerpala, že málem padala na ústa. Nejlépe krmily svá mláďata Domča se Saškou, které tak vyhrály. Posléze následovala večeře a deskové hry. Mezitím vedoucí provedli kontrolu stanů. Elenku s Míšou už zastihli ve spacácích. My vedoucí jsme si po večerce ještě zahráli hru Česko. Byli jsme do toho tak zažraní, že jsme ještě hlídali kus další hlídky.
7.den – 5.8. – pátek
Budíček byl jako obvykle. Peťa nachystal ranní hru, takže po signálu všichni vyběhli hledat štítky s čísly. Po nástupu už byla Etapová hra. Dnes jsme se dostali do Francie a proto nás čekala etapa „Tour de France“. Na mírném kopci byla vyznačena trasa, po které musely všechny družiny běžet. Bylo několik disciplín jako: jeden běžel s kolem (pneumatikou z auta) kolem pasu, dvojice nesoucí kolo, celá družina s kolem, jednotlivec valící kolo, atd. Nejrychlejší byli Červení, 2.Modří, 3.Bílí, 4.Zelení, 5.Béžoví. Po obědě a poledním klidu jsme pokračovali plněním odborek. Pak už jsme hráli živé Člověče nezlob se! Na náměstíčku byla utvořená dráha. Romča obcházela družstva a každý si házel. Jenže všichni se stále vyhazovali, takže se tato hra protáhla až do večeře. Tak tak jsme to stihli dohrát. Vyhrálo družstvo se Zuzkou T., která se první dostala do domečku. Malej Bobr s Kartágem mezitm nachystali krásné přírodní kytice na večerní módní přehlídku. A že se jim povedly! Vytvořili i „Koště“ pro nejméně úspěšnou družinu. Večer už byl oheň nachystaný a mohli jsme začít. Sice počasí hrozilo deštěm, ale šli jsme do toho. Módní přehlídku uváděl Malej Bobr alias francouzský módní návrhář. Po přivítání a uvedení sponzorů: středisko Kostelec na Hané, středisko Konice a květinářství „Kartá & MaBob (Kartágo a Malej Bobr), se začalo s přehlídkou. Nejprve své modely předvedli vedoucí (Míša, Romča a Peťa) a pak už samotné družinky. Mezitím nás ještě na chvíli navštívili Gandalf z Plumlova a Staňa z Čech pod Kosířem. Malej Bobr je hned nahnal na módní molo, aby také představili své modely, ve kterých přijeli. Samotné družiny měly své modely úchvatné, že by jejich popis obsáhl zbytek této kroniky. Ke konci na nás začala kapat voda z nebe. Rychle jsme vše dopředváděli a přesunuli se do jídelny, kde jsme vyhlásili výsledky a předali kytice vítězům i poraženým. Pak už jsme jen zpívali a šli spát. Kolem půl druhé ráno nás vzbudil křik hlídky a píšťalka. Někdo přepadl tábor. Oficiálně sice hlídala jen Kája, ale ve skutečnosti jich bylo tak 5. Někoho jsme viděli utíkat a slyšeli je, ale byli už moc daleko na to, abychom je chytli. Pak jsme zjišťovali škody. Sebrali nám škopek, hrnec a ještě nějaké věci. Alespoň že vlajku hlídka uhlídala. Bohužel už jsme nikoho nechytili. Když jsme asi po 40 minutách zaháněli děti spát zpět do stanů, nějaká tlupa se blížila k táboru. A hle! Byli to ti co nás přepadli. Roveři z Konice: Flipr, had, Hrom, Michal, Honza, Martin. Nika a Mravenec prý hlídali věci u stanu. Donesli nám část lupu. Doufáme, že donesou i zbytek. Po krátkém popovídání jsme šli spát.
8.den – 6.8. – sobota
Po večerním přepadu byli všichni plni dojmů. Jen Malej Bobr s Míšou od každého vyzvídali, co se dělo, protože celej přepad zaspali. Ráno se za námi přišli přepadající podívat. Vrátili nám zbytek uloupených věcí jako vzduchovky, petrolej atd. Flipr, Nika, Martin a Had tu s námi pak zůstali. Dopoledne bylo na programu plnění odborek. Plniči Táborníka stavěli bránu s věží. Hlavní činností bylo těžení dřeva, aby bylo z čeho bránu postavit. Během toho jsme začali hloubit i díry na zasazení brány. Po obědě jsme pokračovali v etapovce. Družinky se ocitly ve Španělsku, kde si zahráli Koridu. Každý měl na sobě přišitých 10 knoflíků. Úkolem bylo urvat soupeřovým skupinkám co nejvíc knoflíků, ale uchránit knoflíky svoje. Nejdéle vydrželi spolu bojovat Erik, Domča, Eva, Zuzka T. a Ráďa. Boj to byl urputný. Nakonec tuto etapu vyhráli Modří, 2.Béžoví, 3.Bílí, 4.Červení, 5.Zelení. Průběžné bodování je poměrně vyrovnané, tak uvidíme, co přinese příští týden. Pak už bylo na řadě opět sprchování v polní vojenské sprše. Nejdříve ze sebe smyly všechnu špínu světlušky, pak hned následovali vlčata, skautky a nakonec otužilí skauti. Ti dělali ještě bránu, takže jim voda už vychladla. Po večerním nástupu už byla vyhlášena večerka, protože minulou noc byl přepad a dnes ještě bude následovat náročný program (o tom ale děti ještě neví :o) První hlídku hlídali jako vždy vedoucí. Ve 23:00 jsme začali budit naše skauty a skautky na noční Výsadek. Vytvořili jsme z nich tyto dvojice: saška + Mates H., Domča + Ráďa, Krista + Honza, Eva + Erik, Kája + Naháč. Když jsme je budili, všichni se tvářili, že nás chtějí zabít. Ono se není čemu divit, někoho budit ze sna. Každá dvojice si zavázala šátkem oči a dále si vzali jen mobil pro případ nouze. Měli jsme tu dostatek aut, tak jsme všechny přes remcání naložili a odvezli. Saša a Domča jely s Kartágem a celou cestu bědovaly, že chcou jet s Martinem. Ale už jim to nebylo nic platno. Kartágo je vysadil cca, 3km od tábora ( každou dvojici jinde) se slovy: „Dojděte do tábora!“ Na to že měli zavázané oči, se při jízdě orientovali celkem dobře a věděli, kde zhruba jsou. Proto pro ně nebyl problém trefit zpět. Jako první dvojice došla do tábora Domča s Ráďou, protože byli nejblíž. Pak už se vraceli i další většinou podle vzdálenosti, kde byli vysazeni. Nejpozději přišla Kája s Naháčem. Krista s Honzou byli nejdál, cca 6km, přesto přišli třetí. Dětem se výsadek líbil a klidně by snesli i další. Ten sice pro ně na příští rok plánujeme, ale oni netuší, že už to nebude taková procházka růžovým sadem jako letos. Teď to byl jen zkušební výsadek, aby vedoucí věděli, co to s dětmi udělá :o)
9.den – 7.8. – neděle
Přestože dnešní noc byla později večerka a někteří byli na výsadku a je neděle, budíček jsme nechali na 7:00h. Důvod je prostý. Je potřeba dostavět bránu s věží, udělat pořádek ve stanech atd. Po krátkém tradičním nástupu v krojích u vlajky jsme pokračovali etapovou. Ocitli jsme se v Itálii, kde zrovna vybuchla sopka. Nutná byla evakuace. Družiny měly za úkol si kompletně vyklidit stany a všechny věci si vynést k ohništi. Nikomu se do toho samozřejmě nechtělo, někteří se tvářili, že vyvraždí celé vedení tábora, ale jen Zuzka T. celé stěhování probrečela. Ale jí prý slzy po tváři kanou bezdůvodně častěji. Když už byly stany prázdné, ujali se Kartágo, Had a Romča vyhodnocení. Někde toho zapoměli malinko, jinde se válela kupa odpadků. Nejhorší to měli kluci Michal, Marek a Matěj Š. u nich Had málem vyvrhnul obsah svého žaludku. Teda nejen on. Ale u Marka a Mati bylo zjevné, že větší část odpadků (schovaných pod podlážkou, atd.) patřila táborníkům, kteří tu byli před námi. Pak už si všichni mohli přinést věci zpět a při té příležitosti si vše poskládat, aby se rodiče nelekli, až přijedou. Pak už skauti dodělávali bránu s věží. Práce bylo hodně a čas nás tlačil, abychom to stihli do oběda. Chceme, aby ji rodiče viděli už hotovou. Díry jsme už měli vykopané, základ brány sestavený, takže jen zbývalo ji vztyčit, ukotvit a přidělat k ní věž. Jenže ouha! Po vztyčení jsme ji měli nakřivo. Tak s ní zase dolů a museli jsme prohloubit jámy a uřezat kus nohy. Na potřetí sice byla ještě trochu nakřivo, ale už jsme na to kašlali a postavili ji. Práce šla relativně od ruky, přesto do oběda nebyla ještě hotová. Drobnosti kluci dodělávali i za přítomnosti rodičů. Tedy hlavně kvůli sobě, aby se mohli pochlubit a hlavně ji využívat. Během návštěv už jen Erik a Honza dodělávali plošinu věže. Ted už ji všichni s plnou parádou můžou využívat. Dnes nás opustila Saška, kterou si už rodiče odvezli. Nikdo pořádně už ani neví proč. Saška říkala důvodů několik, ale žádný smysluplný, takže nevím, co jí přelétlo přes nos. Dalším takovým skorodezertérem je Naháč. Domů chce odjet proto, že se stěhují do Olomouce a moc se těší. Všichni, včetně jeho maminky jsme proti jeho odjezdu. To, že ho tu nechala, nesl těžce a s brekem. Bohužel mu tu maminka nechala mobil, kterýn si postěžoval půlce rodiny a mimo jiné prý také půlku rodiny naštval. Nakonec si prý pro něj maminka přijede ve středu, tak uvidíme. Večer si ještě dítka připravovala masky na obličej k večernímu táboráku. Dnes tábor opustil také Kartágo. Ten ale nedobrovolně, protože mu skončila dovolená a musí do práce.
13.den – 11.8. – čtvrtek
Dnešní budíček měl na starosti Had. Začal zpěvem jako za starých let Akela:
Vstávej, vstávej lenochu ospalý,
Vstávej, vstávej slunce svítí.
Vstávej, vstávej lenochu ospalý,
Vstávej, vstávej už volá den!
A pak následovalo dříve oblíbené bouchání lžičkou do ešusu. Hned poté už byla rozcvička pod vedením Hada. Běh kolem tábora a pak cvičení. Po snídani a nástupu už byl skautský pětiboj. Na děti čekaly tyto úkoly: běh do kopce s batohem, přepálení provázku sirkou, střelba ze vzduchovky, přeseknutí šišky podél levou rukou a zatloukání hřebíku. Tímto jsme se bavili celé dopoledne. Některé disciplíny byly splněny hned, jiné trvaly déle. Po obědě, kdy byly střapačky se zelím, byl ještě otevřen obchod se skautským zbožím a sladkostmi. Pak jsme se v etapovce dostali na Slovensko. A protože ve Vysokých Tatrách i jiných pohořích se nachází plesa, úkolem družin bylo v prudkém kopci vytvořit pleso, naplnit jej vodou, která v něm musí vydržet 5 minut a dále postavit rekreační středisko. Času na to měly děti celé odpoledne. Výtvory tu vznikly velmi pěkné, takže bylo velmi těžké vybrat vítěze. Dalšími parametry krom krásy byly i rozměry jezírka, nutnost použití přírodních materiálů, udržení vody v horském plese atd. Nakonec se toto vše podařilo splnit nejlépe družinám Červeným a Modrým. Druzí byli Béžoví a Bílí. Poslední skončili Zelení. Zítra ještě všechny čeká závěrečná etapa, takže všechny karty jsou ještě ve hře. Pak jsme opět všechny děti nahnaly do sprchy, aby byly na chvíli zase čisté. Po nástupu, který skončil až za tmy, už žádný program nebyl. Kdo chtěl mohl jít už spát, nebo si třeba ve stanu povídat. Vedoucí zatím chystali věci na zítřejší program.

ÚČASTNÍCI TÁBORA

Červení: Mates Hudák – Hudy (Konice), Krista Müllerová (Konice), Mates Grupách (Prostějov), Valča Pírková (Konice), Elenka Protivánková (Kostelec na Hané)

Modří: Eva Voráčová (Kostelec na Hané), Peťa Lehký – Naháč (Konice), Tom Löffler (Kostelec na Hané, Míša Suchánková (Kostelec na Hané), Beky Leckie (Konice)

Béžoví: Domča Vysloužilová (Kostelec na Hané), Honza Rozsíval – Hanyny (Konice), Simča Švecová (Prostějov), Michal Sekanina (Kostelec na Hané), Terka Turnová (Kostelec na Hané)

Bílí: Saška Tomanová (Kostelec na Hané), Erik Leckie (Konice), Marek Vičar (Konice), Lea Voráčová (Kostelec na Hané), Zuzka Müllerová (Konice)

Zelení: Kája Hynková (Kostelec na Hané), Ráďa Švec (Konice), Zuzka Turnová (Kostelec na Hané), Robik Protivánek (Kostelec na Hané), Anetka Gottwaldová (Konice)

Vedení tábora: Romča Obrová (Kostelec na Hané), Vladimír Hirt – Kartágo (Konice), Zdeněk Tesař – Malej Bobr (Kostelec na Hané), Míša Hynková (Kostelec na Hané), Peťa Čechám (Kostelec na Hané), Hanka Otáhalová (Kostelec na Hané), Pavla Aschenbrennerová (Konice), Radim Eliáš – Had (Konice)

Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007