Svojsíkův závod - krajské kolo 3.-5.6.2011 - dlouhá verze


Krajské kolo Svojsíkova závodu se konalo v Rudě nad Moravou. Sešli jsme se v pátek ve 14h u klubovny, abychom si rozdělili společné věci. Bohužel Peťa Lehký – Naháč a Honza Rozsíval – Hanyny měli zánět očních spojivek, takže jsme se sešli jen v pěti závodnících a doprovodu: Erik James Leckde, Mates Hudák – Hudy, Ráďa Švec, Rebeka Elizabeth Leckde – Beky, Anetka Gottwaldová a Vlaďa Hirt – Kartágo. Před klubovnou jsme si chtěli ještě vyzkoušet postavit stan, protože jsme ho ještě nestavěli. V půlce stavby jsme to však museli ukončit, protože nás tlačil čas odjezdu vlaku. Naštěstí Erik pochopil princip stavění, takže to až tak nevadilo. Vlakem jsme vyrazili směr Prostějov. V Kostelci se k nám přidaly skautky a v Prostějově hlídka skautů a skautek. Vlak do Rudy měl chvilku zpoždění, což u Českých drah není nic neobvyklého. Po nástupu do vlaku to bylo už horší. Bylo tu celkem plno, takže jsme museli stát v chodbičce. Ti co měli trochu štěstí, tak seděli. V Olomouci hodně lidí vystupovalo, takže jsme si sedli skoro všichni. Po příjezdu do Rudy už na nádraží čekali místní skautíci a také náš Jarek Procházka - Mravenec, který sem dojel autem. Prý abychom nezabloudili. S pocitem, že se nemusíme starat kam máme jít, jsme vyrazili spolu s houfem, jako stádo poslušných ovcí. Po příchodu na faru, která stojí hned vedle místní klubovny, jsme se zaregistrovali a vyrazili na tábořiště postavit stany. Po chvíli bylo jasné, že stan naší konické hlídky mezi ostatními vyniká hlavně svojí velikostí. No prostě se nedal přehlédnout. Kluci s holkama ho ještě neměli ani dostavěný a už byl hlášen nástup k zahájení závodů. Rychle upravit kroje a seřadit se. Všichni byli seznámeni se základními pravidly a poté se jednotlivé družiny představily svými pokřiky. Po nástupu byl chvilku čas na převlečení a za chvíli už tu byli Permoníci. Ti vyzvali družiny, aby si zvolili nějakého Permoníka a šly za ním. Každý Permoník dal družině nějaký úkol a za jeho splnění dostávaly družiny Zirkony. Úkoly byly například: složit z papíru kelímek na vodu, udržet se tři minuty nad zemí, sedět jakoby na židli ve vzduchu, Stát na malém koberci a přitom jej otočit vzhůru nohama, cvrnkání koule lžící, pohánění obruče klackem atd. po skončení měly družiny ještě čas si udělat do závodu rukodělku – vyrobit turbánek z kusu borové kůry. Vedoucí měli mezitím vlastní sezení s rozdělováním stanovišt na zítřejší závod. Pak už byla večerka a všichni šli s napětím spát. Ráno byl budíček pro vedoucí už po šesté hodině a pro naše milá dítka v 7hodin. Všichni se stihli umýt, nasnídat, nastrojit do krojů a sbalit stan. Mezitím co nás vedoucí rozváželi po stanovištích, družiny měly nástup a poté zahájení závodu. Já byl na stanovišti Schaftnérství. Družiny tu měly za úkol udržovat na vodě 3minuty oheň, který si samy rozdělaly. Jevilo se to jako zajímavá disciplína, kde nebude nouze o zážitky. To se potvrdilo hlavně u družiny Chameleónů z Prostějova. Byla to opravdu sranda, když jim uplaval kus dřeva z voru, na kterém měli rozdělaný oheň. Pointa byla taková, že nejprve si ji pokusili chytit klackem. Kláda se však nedala jen tak a postupně se vzdalovala od břehu. Tak chlapcům nezbývalo než vykasat nohavice a vlézt do vody. Chvíli však trvalo, než se k tomu někdo odvážil a kláda si to stále pomalu hnala do středu rybníka. Takže gatě přesto mokré a kláda pořád ve vodě. Teď se kluci dohadovali, kdo se vyslíkne do trenek a poplave pro to. Po chvíli se odvážil Olivek, ale po pár krocích v bahýnku se raději vrátil. No podívaná na ně byla jako v kině, jen ten popcorn chyběl. Nakonec se jeden odvážil, doplaval pro ni a bylo vymalováno. A výsledek? Kdyby někdo vykasal nohavice hned na začátku a vlezl do vody, mohli mít kolem patnácti bodů. Takhle jim vypršel čas a bodů měli 0. Ostatní hlídky už tak zábavné bohužel pro mě nebyly. Naší družině Sokolů se bohužel oheň udržet nepodařilo, tak také odešli s nulou. Podobně na tom byla Lvíčata z Kostelce, ty si ale vedla o poznání lépe. Ostatní 4 družiny co tu byly, ukořistily něco přes dvacet bodů z 30. Chytřejší družiny rozdělávaly oheň na víčku od kotlíku, ty méně přemýšlivé vyráběly různé vory. Čas ubíhal a odpoledne už žádná družina nedorazila. Na dalších stanovištích byly disciplíny jako: stavba stanu (jehlanu), ošetření tří zranění, vázání uzlů, stavba ze špejlí, určování rostlin a dřevin, historie, luštění šifer, stavba přístřešku, orientace s mapou a buzolou a další zajímavé disciplíny. Po příjezdu na faru už většina družin odpočívala a netrpělivě čekala na vyhlášení výsledků. Za chvíli mi zadrnčel mobil. To mravenec volal, že na něj asi zapomněli a nechali ho čekat na stanovišti. Naštěstí jsem odchytl nějakého z organizátorů, který mu zařídil rychlou eskortu. Pak už bylo vyhlášení výsledků. Každý byl netrpělivý, jak vlastně skončila jeho družina. Vyhlašovat se začalo standartně od posledního místa. Nejdřív holky a pak kluci. Jméno Sokolů zaznělo hned jako druhé, což pro nás znamenalo umístění na sedmém místě z osmi družin. Doufali jsme sice o něco výše, ale i ten vlastní postup do krajského kola byl velkým úspěchem. Obdrželi jsme i diplom a nějaké drobné odměny. Hůř než my skončila jen hlídka Chameleónů z Prostějova. Čest okresu Prostějov zachránily jen skautky z Kostelce na Hané, které skončily na třetím místě. Kapky z Prostějova pak skončily předposlední. Po vyhlášení se zazpívala skautská hymna a pak už byl rozchod. Všechny družiny se rozjely domů, jen my jsme zůstali, protože nám nejely žádné spoje. Po odchodu všech na vlak jsme si udělali vycházku do hospody, kde jsme si dali zmrzlinu a podobné dobroty. Po návratu jsme si užívali klidné a nikým nerušné atmosféry. Chvíli jsme jen blbnuli, něco hráli nebo se ládovali místními třešněmi. Pak jsme si šli zahrát stolní fotbal a ping-pong. Ale nejlepší stejně bylo, když jsme si venku ustali spacáky na trávě a jen tak se dívali na nebe a povídali si. No prostě paráda, škoda že se tohle nedá zažívat častěji. Z karimatek holky vytvořily hvězdici s hlavami uprostřed, aby se nám dobře povídalo. Pro některé bylo toto spaní pod širákem první, jiní už nějaké menší zkušenosti měli. Ale stejně to byla paráda. Ráno jsme vstávali po sedmé hodině a začali se balit. Vlak nám jede po osmé, tak sebou musíme trošku hodit. Některým to trvalo dýl, takže jsme vyrazili s menším zpožděním. Vlak jsme ale naštěstí stihli, tak jsme se uvelebili v kupé. Holky měly zábavu hledět za jízdy z okna. Občas však lekly protijedoucího vlaku, až jednou Anetka shodila kelímek se zbytkem kávy na Ráďův spacák a oddílový stan. Chudák Ráďa z toho nadšený moc nebyl. V Prostějově jsme měli ještě chvíli času na další spoj. Ale dočkali jsme se a pomalu se motorákem dokodrcali do Konice. Tady už jsme se rozloučili a tím pro nás skončilo krajské kolo Svojsíkova závodu. Příště budeme třeba ještě o něco úspěšnější a postoupíme do celostátního kola.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007