Výprava na Sládkovu skalu 12.3.2011 - dlouhá verze


Po delší době jsme konečně uspořádali výpravu. Počasí se vydařilo, sluníčko svítilo, tak Kartágo očekával hojnou účast. Bohužel ho čekalo zklamání. Přišly pouze 3 děti: Beky Leckie, Erik Leckie a Honza Rozsíval. V takto malém počtu jsme se vydali pod vedením Kartága na cestu. Za vlakovým nádražím nás začali pronásledovat vojáci. Drželi se nás zuby nehty až na Střelnici. Tady měli nějakou bojovku i pro veřejnost, kdy proti sobě válčili airsoftovými zbraněmi. Tady jsme e nakonec setřásli a pokračovali dál sami. Honza dostal za úkol, aby nás vedl dál po červené značce, ale tím ho Kartágo zaskočil. Ani pořádně nevěděl, jaké značky má hledat. Když mu bylo vše vysvětleno, tak se chvíli snažil, ale moc mu to nešlo a po chvíli to vzdal. Vedení výpravy tak zbylo na Erikovi a Kartágovi. Cestou jsme potkali hromady klád, které tu uskladnili lesáci. Hned jak je dítka uviděla, vzala je útokem. Šplhání po nich je moc bavilo. Cesta nám ubíhala i tlacháním o všech možných věcech a než jsme se nadáli, byli jsme na místě. Nejprve jsme se zastavili u pomníčku, který tu postavili na památku dívce, jež se utopila v místním rybníčku. Pak už jsme vylezli nahoru a Erik, Honza a Beky začali rozdělávat oheň. Kartágo mezitím šel hledat kešku, o které mu řekl Erik. Na ohni jsme si uvařili gulášovou polívku a opekli klobásy. Následně Kartágo dal dětem za úkol najít na skále nakreslenou lilii, o které kdysi mluvil Bor. Přestože hledali dlouho a pečlivě, nic nenašli. Je dost možné, že už ta skála odpadla, nebo byla odstřelena, protože kluci našli vyvrtané díry, pro umístění náloží. Protože jsme lilii nenašli, rozhodli jsme tam namalovat novou. Ale asi nám ji počasí stejně za chvíli smaže. Protože pak ještě Honza našel kešku, rozhodli jsme se tam taky podepsat. Pak jsme ještě zanechali naši skautskou zprávu na vrcholu Sládkovy skaly. Umístili jsme ji přibližně 4metry od ohniště pod kořeny smrku směrem jižním. Doufám, že ji na další výpravě najdeme. Pak už jsme se sbalili a šli si zahrát hru Stopař. Lístečky, které měly kluci a Beky hledat, byly umístěné jak na cestě, tak po jejích krajích nebo na stromech. Tentokrát měly červenou barvu a vždy byl alespoň kousíček vidět. Ty co byly vidět celé, byly sebrány hned. Přesto ale některé takové zůstaly nemístě i deset minut, než si jich někdo všimnul. Po této hře, jsme se už vydali na zpáteční cestu. Tu jsme si zpestřili hrou Nálet! Příležitostí na schování bylo mnoho, taky povětšinou zůstala dítka neodhalena. Přesto ale občas někteří pozornému Kartágovi neunikli. Na Střelnici jsme ještě potkali bojující vojáky, respektive děti i dospělé hrající si na vojáky. Raději jsme kolem nich rychle prošli, aby nás nějaká zbloudilá střela z kuličkovky netrefila. Za chvíli jsme byli u klubovny, kde jsme ukončili zdařilou výpravu. Jedinou vadou na kráse tak byl jen nízký počet účastníků.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007