Výprava proti proudu Bukovanky 13.11.2010 - dlouhá verze


Po dlouhé době byla dnes opět výprava. V plánu jsme měli jít proti proudu potoka Bukovanky. Sešli jsme se v tomto počtu: Anetka Gottwaldová, Valča Pírková, Beky a Erik Leckie a Vlaďa Hirt – Kartágo. Vlakem jsme dojeli do Stražiska a po vystoupení Kartágo roztáhl mapu. Zavolal si k sobě Erika, že si ji má nastudovat, že nás povede. No, snad třeba nezabloudíme. Ale Erik že tu cestu zná, tak to snad bude v pohodě. Vyrazili jsme k Malenám. Těmi jsme prošli a vnořili jsme se na lesní cestu. Jenže bylo po dešti, takže cesta byla trochu blátivá. A jelikož dítka neměla pořádné boty, za chvíli je měla trochu mokré. Anetka se pořád bála, že se utopí v tom blátě. Ale co naplat, šli jsme dál. Pak se nám do cesty postavil potok. Nejdřív jej přeskákal Erik a pak i my ostatní. Valča lehce šlápla do vody a Anetka se o přejití ani nepokusila. Taky tam byla nejmenší. Pak ji začal Erik transportovat. V půlce ji předal Kartágovi, ale sám přitom šlápl do vody. V botě potopa, ale jinak prej pohoda. Že to uschne. Pokračovali jsme vesele dál a za chvíli jsme dorazili na očekávanou asfaltku. Cesta nám ubíhala povídáním, ale Beky s Anetkou si stejně neodpustily dotaz: „Kdy už tam budem?“ a Kartágo jim laskavě odpověděl: „Až tam budem.“ A tak ještě několikrát. Pak jsme uviděli něco se míhat mezi stromy. Srnky! Ale pak nám zmizely, takže na srnčí guláš jsme si museli nechat zajít chuť. Pak už jsme dorazili na místo. Po pravé straně krásné skály. Vyšplhaly jsme se na ně a hledali místo k utáboření. Sice foukal vítr, přesto jsme ale našli trochu kryté místo a začali jsme připravovat oheň na opékání a polévku. Při prvním pokusu se nám voda vylila do ohniště. Oheň se nám sice podařilo oživit, ale vody jsme měli už málo. Děti přišly s nápadem, že uděláme pokus. Vodu jsme dolili ochucenou slazenou minerálkou. Všichni jsme byli zvědaví, jak to bude chutnat. Mezitím jsme si opekli klobásy, jablka nebo rohlíky. Podle toho, co měl kdo k dispozici. Pak přišla chvíle polévky. První ochutnal Kartágo a přežil. Pak se do toho pustili i ostatní, ale stejně rychle to vzdali. Chutnalo to zvláštně a sladce. Anetce to připomínalo rajskou polévku. Tak jsme tím nakonec uhasili aspoň ohniště. Dítka zatím prozkoumávala okolí a hlavně skaliska. Čas ubíhal a my jsme uklidili, abychom se posunuli zase kousek dál. Vylezli jsme z lesa a pak jsme šli po jeho okraji. Našli jsme si místo, kde jsme si dali pauzu a zahráli Stopaře. Vyhrál Erik, který našel 11 lístků = bodů, 2. Valča 9 bodů (5 lístků, z toho 2 bonusové po třech bodech), 3. Beky 4lístky a 4. Anetka 2lístky. Pokračovali jsme dál a hráli jsme hru NÁLET! Vždycky, když Kartágo tohle slovo zařval, tak se všichni rozutekli a poschovávali. Když už někdo nestíhal, tak skočil a jak dopadl, tak dopadl. Všechny ta hra pořád bavila a nejraději by měli NÁLET! každých 10 metrů. V Runářově jsme si udělali pauzu na dětském hřišti a Anetka šla narychlo navštívit babičku. Pak jsme pokračovali za občasných NÁLETŮ k domovu. Na kraji Konice Kartágo dětem ještě ukázal, kde měli jako malí bunkr a pak už jsme se rozešli a výprava skončila.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007