Oslava vzniku ČSR + Strašidelný večer ve Ptení + Chata Kroměříž 27.-30.10.2010 - dlouhá verze


Podzimní prázdniny jsou už tady a nám se sešly dohromady tři různé akce. Nejlepším řešení se nakonec ukázalo je spojit do jedné. Sešli jsme se proto už ve středu ve 14:30h u klubovny v tomto složení: Anetka Gottwaldová, Beky Elizabet Leckie, Honza Rozsíval, Ráďa Švec, Erik James Leckie, Mates Hudák, Lukáš Hejda – Shrek, Vlaďa Hirt – Kartágo a 4 vlčata z Přemyslovic. Vzali jsme nářadí, dvoukolák = offroad a vyrazili jsme na Březský vrch chystat vatru ke vzpomínce založení ČSR a zároveň jako slibový oheň pro naše dva skauty a dvě světlušky. Na pomoc se Shrekem přijely i 4 vlčata z Přemyslovic. V lese na Březském vrchu jsme nasbírali dřevo a chrastí na hranici a pak jsme už mohli vesele stavět. Práce nám šla od ruky a před 16h jsme měli už hotovo. Sešli jsme proto k pomníku u Sokolovny, kde byl také Akela a zahájili jsme tu vzpomínku na založení Československé republiky. Klavní slovo tu měl Akela, který nám také povyprávěl o svém životě za války a za komunistů. Poté jsme se přesunuli zpět na Březský vrch k mohyle T.G.Masaryka, u které jsme položili květiny, stejně jako k pomníku u Sokolovny. Poté Kartágo přečetl trochu historie, proč jsme se tu vlastně sešli. Poté už následovala ta slavností chvíle skládání slibu. Hlavně ti 4 slibující se na ni moc těšili. Světluškovský slib pak složily Anetka Gottwaldová a Beky Elizabet Leckie a skautský slib Mates Hudák a Erik James Leckie. Odteď jsou už všichni 4 pravými skauty. Po chvilce rozjímání nad tím, co vlastně udělali, jsme se začali balit, abychom šli na vlak a jeli do Ptení na Strašidelný večer. Tam se ale pokračovalo už bez Matesa, Kartága a jednoho vlčete z Přemyslovic.
Ve vlaku, na který jsme čekali, už seděl Kartágo. Připojili jsme se k němu a pokračovali dál vstříc 3 dobrodružným dnům. V Kostelci na Hané se ještě připojili Elenka a Robik Protivánkovi, Zuzka a Terka Turnovi, Domča Vysloužilová, Míša Hynková a Romča Obrová. V celkovém počtu dvanácti dětí a čtyř vedoucích jsme v Prostějově přesedli na vlak do Nezamyslic a pak na směr Kojetín. Tady jsme měli 1,5 hodiny čas, tak jsme si zašli do blízkého parčíku, kde jsme řádili ve spadaném podzimním listí. Kartágo se pak dožadoval po Vendi toho řízku, který mu „dlužila“ už půl roku z výletu na Ivančenu za to, že ji nosil na ramenou. Ale Venďa stále neoblomně se odmítala svého řízku vzdát. Ale jednu chvíli byl už Kartágo své odměně hodně blízko. Poté Kartágo všechny svolal, že si zahrajeme hru Jank-kenk-ponk. Všichni si mysleli jaká je to blbost, ale nakonec to všechny začalo tak bavit, že by málem nešli na vlak. Stála proti sobě dvě družstva. Z každého vyběhl jeden hráč a když se setkali, tak na slova Jank-kenk-ponk si střihli Kámen-nůžky-papír. Kdo vyhrál běžel dál a proti němu vyběhl další protihráč a kde se setkali si zase střihli. Hráli kluci proti holkám a zvítězily holky v poměru 3:1. Další vlak nás pak už dovezl do Kroměříže, kde jsme se pod vedením Romči vydali ke skautské klubovně, kde budeme ubytovaní. Tam už na nás čekal místní bratr, aby nám vše ukázal a předal klíče. Dětem se nejvíce líbilo podkroví na spaní, kde byl jen koberec, matrace a spousta místa na dovádění. Když jsme si trochu odpočinuli, vydal se Kartágo s Erikem a Domčou na nákup do Lidlu. Po návratu jsme všichni společně vyrazili na vycházku do Květné zahrady. Byla nedaleko klubovny, ale její návštěva stála za to. Zvláště alej listnatých stromů v podzimních barvách vypadala úchvatně. Děti hned vyrazily k bludišti pod kaštanem. Asi po hodinovém bloudění a dovádění jsme se přesunuli k Podzámecké zahradě. Tam nás pro změnu uchvátila taková minizoo. Domča byla nadšená hlavně z králíčka, kterého se pokoušela chytit. Ten byl ale chytřejší než ona a mazaně jí utekl. Na večeři jsme si udělali chleba se sýrem, paštikou a zeleninou. Zahráli jsme si taky pár her, karty, flašku nebo se jen flákali. Za tmy jsme si udělali ještě noční vycházku po Kroměříži. Dorazili jsme na náměstí, kde jsme si zahráli na honěnou nebo blbnuli u kašny. Při honičce měl nejlepší taktiku Ráďa, který si vyklusal na horní konec a pak dolů běžel sprintem a chytal nás. Málokdo mu dokázal odolat a uniknout. Pak jsme se začali přesunovat směrem ke klubovně, a co jsme nepotkali…radost všech neznala mezí…dětské hřiště! Vrhli jsme se na něj jak kobylky. Klouzačky, prolízačky, houpačky, kolotoč a další. Ani žádný z vedoucích nemohl odolat. Největší radost nám udělal kolotoč. Když nás Kartágo pořádně roztočil, tak jsme mohli i létat. Nejraději bysme tu strávili noc, ale asi po hodině nás už Kartágo vyháněl směrem ke klubovně. Tam jsme pak ještě hráli pár her a nakonec jsme usnuli na měkkých matračkách.
Ráno jsme vstávali po osmé hodině. Po snídani, na kterou jsme měli rohlík a nutelu, jsme měli volnější herní program. Venku jsme si zahráli Erikovu hru. Při ní trpaslíci chytali čaroděje, čarodějové obry a obři trpaslíky. Všichni jsme si při ní užili spousty legrace, kromě dítek z Kostelce, kteří nechtěli hrát, jako většinu společných her. Pak si vzal Shrek k sobě Beky a Anetku, aby uvařili k obědu česnečku. Domča, Romča a Míša pak měly na starost krupici. Popichování Shreka, Romči a Míši, raději nebudu popisovat. Oběd se nakonec povedl, i když s asi hodinovým spožděním. Až na výjimky se všichni dobře najedli. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na výlet k Záhlinickým rybníkům. Prorazili jsme si cestu městem a za chvíli jsme si to už šupajdili podél břehu řeky Moravy. Během krátké přestávky jsme si udělali skupinovou fotečku na památku. Pak už jsme pokračovali dál. Některé děti začínali reptat, kdy už tam budeme. Divím se, že mě to nepřekvapuje :oD Protože jsme neměli pořádnou mapu, nevěděli jsme, kdy přesně máme odbočit. Nakonec jsme jednu odbočku zkusili. Občas to teda vypadalo, že vede do ztracena. Byla taková zarostlá a měnila se spíš ve stezku pro zvířata. Chvílemi to vypadalo, že se budeme muset vrátit a výprava k Záhlinickým rybníkům přijde vniveč. Pak jsme ale potkali se Shrekem hodného traktoristu, který nám poradil, že jdeme správně a cíl je už kousek. Byli jsme zachráněni! Tedy alespoň Kartágo se Shrekem před ukamenováním dětmi. Zavolali jsme ostatní a za chvíli už jsme byli u cíle. Největší zábavou byla stará hra Házení žabek do vody. Hodně jich hodili Erik, Shrek i Kartágo. Zato Ráďa se je teprve učil. Asi po půl hodince odpočinku jsme se vydali na zpáteční cestu. Šli jsme už po asfaltce a cesta ubíhala mnohem rychleji. Všichni se už těšili do klubovny, až si odpočinou. Dorazili jsme až za tmy. Romča s Míšou a Domčou nám pak nachystali večeři chleba se salámem a zeleninou. Přestože dítka venku vypadala po výletě unavená, v klubovně už to tak nebylo. Zase řádila ostošest. Proto Shrek večer všem neunaveným dětem nabídl, že půjdou spát nebo na vycházku po městě. Všichni byli pro vycházku. Kluci našli tenisák, tak jsme ho vzali s sebou. Cestou jsme si kopali a na parkovišti u Lidlu jsme si zahráli Autostop. Stála tu sice dvě auta, ale ta nám v tom nemohla zabránit. Pak jsme se přesunuli na další místo, a to… naše oblíbené dětské hřiště. Všichni jsme byli tak natěšení, že nikdo necítil únavu z výletu. Řádili jsme tu plni nadšení a když Kartágo velel k odchodu, všichni protestovali. Ale co to bylo platné. Po návratu jsme mysleli, že ostatní budou spát, ale oni hráli karty a kecali. Tak jsme se ještě odebrali do jídelny před spaním zahrát pár her, např. Městečko Palermo.
Ráno po budíčku nás všechny vyhnal Shrek na rozcvičku. Nejdříve jsme se proběhli, pak jsme se protáhli a pak nás Kartágo trápil Borovými koordinačními cviky. Sice jsme se snažili, ale za chvíli jsme nevěděli, kde ty ruce a nohy máme. Po snídani jsme vyrazili na vycházku na vyhlídkovou věž a do Podzámeckého parku. Z věže byl nádherný výhled. Zajímavé bylo, že Erik, Domča i jiní napočítali 212 schodů, ale na ceduli dole jich bylo napsáno 206. Shrek sice vylezl nahoru také, ale když venku viděl tu dřevěnou podlahu, tak prý úkol splnil a raději se odebral zpět dolů. Pak jsme ještě navštívili místní prodejnu čokolády, kde děti rády nechali nějaký ten peníz. Procházkou po zahradě jsme se bavili nejen brouzdáním spadaným listím. Ráďa pak objevil potok zapadaný listím a nebyl by to on, kdyby jej nezkusil přeskočit. Naštěstí se mu to povedlo a nemusel jít zpět mokrý. Pak se o to pokusil i Shrek. Mnozí mu nevěřili a viděli ho už ve vodě, ale i on to zvládnul. Za družného hovoru jsme pak došli zpět do klubovny. Tentokrát se vaření oběda ujali Ráďa, Honza a Kartágo. S polívkou si hlavu nedělali a uvařili francouzskou ze sáčku. Jako druhé jídlo byly špagety s majdou. Ráďa i Honza se činili, tak šlo vše krásně od ruky. Majda krásně voněla česnekem a oregánem a kdo okoštoval v kuchyni, tak se na oběd těšil. Kuchařům se dostalo jen pochvaly. Shrek po obědě vyhlásil soutěž o nejlepší jídlo, co se tu dělalo. Vyhrály špagety Honzu, Ráďu a Kartága, druhá byla krupice Romči, Domči a Míši a na třetím místě skončila česnečka Shreka, Anetky a Beky. Všichni už byli sbaleni a zbývalo douklízet jen pár věcí. Při odchodu na vlak jsme ještě nahlídli do vedlejší klubovny, kde místní skauti batikovali. Klubovnu měli hezkou, to je pravda. Cestou na vlak jsme udělali nezbytnou přestávku na dětském hřišti, aby se dítka rozloučila s oblíbenou zábavou. Tentokrát už tu byli i rodiče s dětmi, takže jsme všechny prolízačky, skluzavky, kolotoč neměli jen pro sebe. Ale nakonec jsme se vešli všichni. Na nádraží jsme nasedli na vlak a hurá k domovu. Kartágo si myslel, že většina bude únavou pospávat, ale to se škaredě zmýlil. Všichni byli čilí, jako by včera žádný pochod neabsolvovali. V Kojetíně jsme měli půlhodinky čas, tak jsme si zahráli Šlapačky. Po chvíli jsme zjistili, že náš vlak má zpoždění. Zpočátku nám to ani moc nevadilo. Tedy až do té doby, kdy jsme zjistili, že na nás přípoj v Nezamyslicích nepočká. Domů jsme tedy nakonec dorazili o 2 hodiny později. Volné chvíle jsme vyplnili oblíbenou hrou Šlapačky nebo hraním karet ve vlaku.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007