5.ročník Liškyjády 21.-22.5.2010 - dlouhá verze


Letošní ročník Liškyjády se konal opět ve Ptenském Dvorku jako minulý rok. Přestože po minulém ročníku panovalo mezi dětmi nadšení, z dobře prožitých dvou dnů, byla letošní účast ještě mizernější než loni. Jeli jen 3 děti a dva vedoucí: Beky Leckie, Anetka a Kuba Gottwaldovi, Lukáš Hejda – Shrek a Vlaďa Hirt – Kartágo. Sraz byl na nádraží v Konici ve 14:00h. Protože nás bylo tak málo, naskládali jsme se ke Shrekovi do auta a cestou nabrali ještě v Křemenci Beky. Po příchodu na místo činu jsme se setkali se skauty ze Ptení. Ani jejich účast nebyla nějaká valná, 5 dětí a Chiaksee. Ale jednu výhodu to přece jen má. Čím méně účastníků, tím větší šance vyhrát dort. Ten je připraven opět pro první tři místa. Po příjezdu jsme se ubytovali v chatce a pak hned hurá k potoku, kde už byla natažena lana a dítka se po nich mohla dostávat na druhý břeh. To tu byla asi tak nejoblíbenější činnost. Za chvíli jsme Chiaksee, Kartágo a Shrek vyrazili na trasu, aby tu rozdali úkoly. Dítka v táboře zatím hlídala Peťa, která občas Chiakseemu pomáhá. My jsme zatím ukládali úkoly a snažili se vymyslet, jak dítka zmást, ztížit jim to nebo naopak ulehčit. To bylo opravdu dilema. Zvládnou to v klidu nebo jim to ještě ztížit? Takto jsme prošli celou trasu, až jsme se ocitli opět v tábořišti. Za chvíli bylo zahájení v krojích. Chiaksee řekl pár slov a pak začal vysvětlovat pravidla závodu. Někteří se samozřejmě přitom bavili, neposlouchali a pak nevěděli co a jak mají dělat. Ale to už je tradiční věc u většiny dětí. Pak už se rozdělili všichni do 4 dvojic a mohlo se startovat. Mezitím dorazila ještě Míša z Kostelce na Hané, aby dítka v závodění povzbudila. Dohadování bylo i u pořadí. Nikdo nechtěl jít první, tak se nakonec pořadí losovalo. Později se však ukázalo, že první dvojice to měla nejvýhodnější. Krátce po jejich návratu z trati začalo prudce pršet. Takže ostatní se zřejmě vrátili promoklí na kost. Na trati se plnili úkoly jako pomoc staré babičce, sestře, která jen slabě dýchá a nejeví známky života atd. Jednalo se tu krom zdravotnických dovedností hlavně o včasný a správný úsudek krizové situace. Byly to úkoly, které každého z nás mohou kdykoli potkat. Když začínalo pršet, poslal Chiaksee Kartága a Míšu udělat polívku, aby dítka měla i něco teplého. Francouzské polévka všem moc chutnala a jen se po ní zaprášilo. Když se počasí trošku umoudřilo, hrálo se venku ještě pár her. Protože už se stmívalo přesunuli jsme se pak do chatky, kde jsme hráli na kytaru a zpívali nebo hráli nějakou hru. Venku se pak po setmění hrála oblíbená hra Sfoukni svíčku. Každý měl zapálenou svoji svíčku a měl za úkol sfouknout svíčku ostatním a ochránit tu svoji. Švanda to byla veliká. Postupem času se blížil večer a s ním poslední činnost. A to byla stezka odvahy. Nikomu se nechtělo jít osamotě. Chiaksee se Shrekem osadili po cestě svíčky, aby děti věděli, kudy vede cesta. Nakonec to prošli všichni. Ráno byl budíček kolem osmé hodiny. Děcka ze Ptení už byla vzhůru dřív a už štěbetaly ve vedlejší místnosti. Zatímco my koničáci jsme ještě chrněli. Po snídani jsme ještě zaháli pár her a pak jsme si začali uklízet. O půl desáté bylo vyhlášení výsledků: 1. Kuba (Konice) a Hurvajs (Ptení), 2. Natálka a Venďa (Ptení), 3. Marek a Terka (Ptení), 4. Anetka a Beky (Konice). První tři místa dostala dobré dorty. A jako správní skauti se rozdělili jak s posledními holkami, tak i námi vedoucími. To je určitě správné. Pak už jsme se ale sbalili a plni nadšení a dojmů jsme šupajdili na vlak. Ten nás pak odvezl domů do Konice.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007