Roverská výprava na Ivančenu 23.-24.4.2010 - dlouhá verze


Sraz byl v 15h u klubovny ve Ptení. Dvě dítka už tam čekala, jen Chiaksee s dalšími třemi dětmi měli zpoždění. Za chvíli však dojeli. Po chvíli domlouvání jsme vyrazili na cestu. Ještě jsme se stavili v Kostelci na Hané pro Honzu. Přestože tato akce byla plánovaná jako roverská, jeli jsme nakonec jen dva: Honza Procházka a Vlaďa Hirt – Kartágo. Proto jsme se připojili k oddílu ze Ptení: Natálka, Venďa, Terka, Marek, Kuba a Chiaksee. Protože nás jelo tak málo, jeli jsme autama. Samozřejmě v krojích, aby bylo poznat, že jsme skauti. Vyrazili jsme směrem na Přerov, Hranice a cílové město Frýdek-Místek. Cesta probíhala celkem v pohodě, až do doby, než jsme dorazili do F-M. Tam jsme nějakou dobu bloudili. Nakonec jsme se museli několikrát ptát na cestu, přičemž nás dvakrát poslali úplně někam jinam. Asi tito dva lidé nemají rádi skauty :o). Nakonec jsme se přece jen toho Skautského domu dopátrali. Po příchodu nám byla přidělena klubovna a mohli jsme se ubytovat. Zejména dítka byla ráda. Po chvilce odpočinku jsme vyrazili na malou vycházku po městě. Akorát se stmívalo, takže jsme se cestou nořili do stále větší tmy. Trošku jsme to tu prošmejdili a došli až na nějaké náměstí. Bylo tu celkem hezky. U zvukové informační tabule jsme se dověděli pár zajímavostí o městě. Pak jsme se přesunuli k jednomu velkém a zřejmě i starému stromu, kde se dítka chtěla fotit. Nakonec stejně jako všude jinde. Hlavně Natálku focení bavilo. Jak před objektivem, tak i s foťákem v ruce. Natálka s Venďou si pak vynutily, že je Kartágo s Chiakseem nosili za krkem. Nakonec je vzali na rameno jako pytel brambor a odnesli do kašny. Jen škoda, že v ní nebyla voda. Hned mohlo být více srandy. Poté jsme se přesunuli do malého parčíku. Tady se strhla velká hra Na honěnou. Hráli jsme všichni, malí i velcí. A zábava to vyla veliká. Kuba si někdy i chodil schválně pro babu, aby mohl honit. Všichni jsme se tu dosyta vyřádili. Cestou do klubovny jsme ještě potkali houpačky s pískovištěm. Dítka okamžitě obsadila houpačky. Honza s Kartágem zasedli k pískovišti a po chvíli zkoumání a dumání se shodli na tom, že tu je špatný písek. Nedrží pohromadě a tudíž z něj nelze okamžitě začít stavět velkolepý hrad. Leda že bysme vzburcovali někoho z okolního domu, aby nám zapůjčili kýbl s vodou. Nakonec z hradu nic nebylo, takže jsme konečně došli do klubovny. Naši dva spolubydlící z Chebu už spali. Třetí byl ještě vzhůru, takže jsme s ním zapředli hovor, zatímco dítka si povídala a smála spolu.
Ráno jsme vstávali před osmou hodinou, abychom všechno stihli. Všechno jsme si sbalili, snad jsme nic nezapomněli. Po chvilce rozprávění s bratrem z Chebu jsme si posbírali „svých pár švestek“ a vyrazili k autům. Naším cílem byly Malenovice. Cestou jsme se zastavili ještě ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde jsme se krátce podívali po městě a nakoupili něco na zub na cestu. Pak už jsme ale jeli přímo k cíli. Zaparkovali jsme na úpatí kopce u rozestavěných domů. Snad se našim super autům nic nestane. Sotva jsme vylezli z aut, začaly po cestě proudit davy lidí. Samozřejmě v krojích. Všichni to byli skauti a mířili za stejným cílem jako my. Na Ivančenu, uctít památku zastřelených ostravských skautů. Zapojili jsme se do davu a vyrazili vzhůru. Ze začátku to ještě šlo, ale po chvilce začaly Natálka s Venďou kňučet, že už nemůžou. A prý aby je Kartágo s Chiakseem nesli. Bohužel pro ně, se jim dostalo záporné odpovědi. Cestou vzhůru jsme museli dělat několik přestávek, přestože to na Ivančenu bylo jen asi 5km. Ale zato pořád do kopce. Cestou vzhůru jsme potkali starostu Junáka Josého2 a taky Dicka, koordinátora nových stezek. Asi po necelých dvou hodinách jsme se celí utahaní dostali do cíle. Všichni jsme dostali na památku odznáček Ivančena 2010. Tak jsme si jej hned připnuli na kroj. Po chvilce odpočinku jsme popošli ještě asi 400m a ocitnuli se přímo u mohyly. Skautů už tu byly mraky a stále jich ještě přibývalo. Chvíli jsme se tu porozhlédli a pokochali se. Ale byl už taky čas přispět svou troškou do mlýna. Každý by totiž měl donést na kamennou mohylu další kámen. Za Konici přispěli kamenem Kartágo s Honzou společně. Společnými silami jej také uložili. Za Ptení donesl také každý nějaký kámen, i hezky pomalovaný. Za chvíli už ale byl slavnostně zahájen pietní akt. Zazpívala se Junácká hymna a pak zaznělo několik proslovů. Dostalo se i na několik skautů a skautek, kteří dostali skautská vyznamenání. Mezitím, jsme tu také zahlédli manželku našeho bývalého vedoucího v Konici Bora. Dozvěděli jsme se, že tu nemůže být, protože je se synem v Číně. Po slavnostním ukončení jsme si ještě na chvíli sedli a spočinuli. Bylo navrhnuto, že ještě bysme se mohli jít projít až navrch na Lysou horu. Ale děti to rázně odmítly, že jsou utahané. Za chvíli jsme se už sunuli z kopce dolů. A že nám to šlo rychleji než nahoru! Přestávek už bylo jen pár. U aut už jsme se ale rozdělili. Kartágo, Honza a Kuba už to vzali nejkratší cestou domů. Zbytek osazenstva ze Ptení se ještě rozhodnul, že navštíví zámek v Hukvaldech.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007