Třídenní výprava na Cimburk 4.-6.7.2009 - dlouhá verze


Nedočkaví jsme už byli všichni a na tuto akci jsme se hrozně těšili. Nejvíc asi její pořadatel Shrek. V sobotu dopoledne před půl jedenáctou jsme se konečně sešli na vlakovém nádraží v tomto bojovém složení: Anetka Gottwaldová, Peťa Lehký, Beky Lecki, Erik James Leckie, Jarek Šincl, Michal Hejl, Lukáš Hejda – Shrek, Honza Hájek, Lenka (Honzova milá), Vašek a Vlaďa Hirt – Kartágo. Shrek, Vašek, Honza a Lenka jeli autama, proto nám vzali batohy, aby se s nima dítka nemusela tahat. Ve vlaku už nás čekala trojice holek jedoucích z Kostelce na Hané: Eva Voráčová, Kája Hynková a Míša Hynková. Takto jsme vyjeli vstříc třem dnům zábavy. V Chornici jsme přesedali a museli jsme čekat hodinu na další spoj. Využili jsme proto čas k tréningu na Rytířský souboj, který nás čekal. Úkolem bylo velkou dřevěnou sekyrou trefit poslepu kouli. Nejlíp se to povedlo Evě, která ji trefila hned za necelé 4 vteřiny. Jiným to trvalo třeba minutu a půl, kdy už jim Shrek pomohl. Vítězku Evu pak čekala sladká odměna. Pak jsme hráli ještě slepou bábu. Jako první byl Shrek, pak Honza a nakonec Kartágo. Děti této hře spíš přihlíželi a více jsme na ní vyřádili my velcí (Shrek, Honza, Kartágo, Vašek, Michal). Aspoň měly děti nějaké divadélko :o). Pak už jsme se vydali nazpět na nádraží a za chvíli s námi už motorák kodrcal k zastávce Mezihoří. Sotva jsme vylezli, rozhlídli jsme se kolem, kde je ta žlutá značka, která nás zavede k cíli. Spatřili jsme ji hned a tak už nám nic nebránilo vydat se vzhůru do kopců. Po deseti minutách chůze vzhůru začal Peťa lamentovat, že ti Páni, kteří stavěli hrady, by se měli střílet, že kvůli nim musíme chodit do kopce. Takhle to s ním Kartágo probíral asi pět minut, během kterých se ještě všichni stačili posilnit třešněmi, které rostly podél cesty. Cesta naštěstí nebyla dlouhá a za necelé půlhodinky jsme byli nahoře. Shrekovo a Honzovo auto tu už bylo ale oni nikde. Honza však auto nechal otevřené, tak si z něj dítka vytahala batohy. Kousek opodál seděla jiná trojice tábořících. Doufali jsme že za chvíli odjedou, ale zůstali přes noc. My jsme se zatím jali prozkoumávat okolí, lezli do různých oken ve zdech, průchodů a podobně. Po odpočinku a příchodu těch co jeli auty se ještě začalo chystat dřevo na oheň. Poté Shrek vytáhl dřevěné zbraně jako meče, dýky, oštěp, palcát, kladivo a štíty. Kluci se na to vrhli jako diví a hned začali spolu bojovat. Však to bylo potřeba, neboť Rytířský turnaj se blížil a trénovat bylo potřeba. Zapojily se i Anetka s Beky. Jen Evče a Káje se nechtělo a raději nás z povzdálí pozorovaly. O půl čtvrté už ale začal samotný Rytířský souboj. Nejdříve spolu bojovali Shrek a Vašek. Vítěz Vašek pak s Kartágem. Z tohoto souboje pak vyšel jediný vítěz Kartágo, který se stal králem (ale bylo to podmáznutý :o) Pak už začal rytířský turnaj dětí. Pořádaly se vyřazovací souboje. Každý si mohl vybrat zbraň, jakou chtěl. Do finále postoupili Jarek a Anetka. Anetka, ač nejdrobnější ze všech, rvala se jak lev. Nechtělo se věřit, kde se v ní bere tolik energie. Nakonec však Jarkovi podlehla a ten získal první místo v Rytířském turnaji a dobrovolně se pak stal ochráncem krále (Kartága). Po zbytek dne se už jen šermovalo a k večeru jsme začali dělat jídlo. Shrek doma upekl kuřata, takže je zbývalo tu už jen ohřát nad ohněm. Protože ale byli někteří nedočkaví, nechali je nad ohněm jen chvíli a proto je jedli polostudené. Večer už byla jen volná zábava a dítka se samozřejmě opět bavila u zbraní. Už i Káju s Evčou to přes počáteční odpor chytlo a statečně spolu bojovaly. Večer se už jen klábosilo. Vašek si s dětma povídal ve stanu a my ostatní jsme probírali všechno možné venku. Postupně jsme se všichni odebírali do hajan. Než ale jsme všihni usnuli, ozvalo se ze stanu dětí: „Já jsem už jen v trenkách!“ Podle hlasu to byl Peťa a snad proto mu Vašek začal říkat Naháč :o) Oficiální budíček byl v osm hodin, ale většina z nás byla vzhůru už od šesti. Někteří jsme se váleli až do osmi ve stanu, ale dítka už o půl sedmé běhala a dováděla venku. Protože Honza byl vzhůru už někdy v 5hodin, udělal si procházku po okolí a po příchodu rozdělal oheň. Celé dopoledne bylo volno a děti opět trénovaly na pokračování Rytířského turnaje, který chtěly znovu uspořádat. K obědu jsme si udělali polívku s chlebem nebo snědli zásoby z domova. Odpoledne jsme si udělali vycházku dolů do Městečka Trnávky. Chtěli jsme si koupit nanuky, ale v první restauraci je neměly, tak jsme si dali aspoň točenou kofolu. Prošli jsme celým Městečkem a zjistili, že jen v jedné hospodě mají Eskymo. Tak jsme ho tam skoro vykoupili a vydali se na cestu zpět. Po chvíli jsme potkali Mamuta, který tu má babičku. Původně měl jet s námi, ale pak si to rozmyslel. Tak se tu s námi aspoň pozdravil. Po návratu nahoru na Cimburk se opět konal turnaj. Holky už se nevzpouzely a šly bojovat rády. Král nakonec těsně uhájil své včerejší vítězství. Nyní už byl čas na Hledání pokladu. Děti museli plnit různé indicie, které je pustili na další cestu a tak se blížili pokladu. Jako první indicie je čekalo házení kládou. Nejméně tři z nich museli přehodit kládu na určitou vzdálenost. Celkem se jim to povedlo a mohlo se pokračovat dál. Tady je čekalo házení šišek na cíl. Někomu se dařilo více, jinému zase méně, ale nakonec se jim to společnými silami podařilo. Přesunuli jsme se nahoru na vyhlídku. Tady je čekal úkol zorientovat mapu. Byly to chvíle perných dohadů. Chvíli si pletli sever s jihem nebo se nemohli rozhodnout, kde je na mapě sever. Když už to vypadalo, že mají mapu natočenou dobře, otočili ji zase jinak a znovu se debatovalo co s tím. Nakonec ji ale zhruba dobře natočili a mohli postoupit zase o něco blíž pokladu. Další úkol byl náročný na mozkové závity. Na každého čekala otázka ze skautského prostředí. Někteří se tvářili, jako co to po nich chceme za bludy, ale naštěstí jiní odpověděli správně. Nakonec správných a špatných odpovědí bylo půl na půl a tak mohli postoupit k poslední indicii. Měli Míšu uvést správně do stabilizované a do protišokové polohy. Úplně nej to sice nebylo, ale nakonec jim Shrek dal poslední indicii, která už je zavedla k pokladu. Našla jej Kája. Byl to vak plný sladkostí. Avšak moudrý král jim je hned zabavil s tím, že kazit zuby si mohou až po večeři. Podávala se Cimburská klobása v alobale, která se už přes hodinu pekla ve žhavém obalu. Po vydatné večeři se rozdaly sladkosti a děti pak šly opět řádit na plac se zbraněmi. Honza s Michalem a Lenkou mezitím jeli pro vodu, aby byl z čeho udělat čaj. Asi po půl hodině jsme si začali říkat, kde jsou. Vždyť jeli jen dolů do Trnávky. Když se asi po hodině vrátili, vylezlo z nich, že byli až v Konici. Večer už se pak jen povídalo. Třetí den jsme vstávali už v sedm hodin, protože v 9:30h nám jede z Mezihoří vlak domů. Přestože bysme tu ještě rádi zůstali. Udělali jsme si čaj, kdo měl něco k jídlu tak posnídal. Pak už jsme začali balit. Nejdřív si uklidit ve stanech a pak i stany. Ty byly mokré od ranní rosy, ale co naplat. Uschnout stejně nestihnou, tak jsme je sbalili mokré. Pak se budou muset rozhodit a usušit v klubovně. Ještě nám zbývalo uklidit okolí od našich papírků a podobně. Nakonec nám zbyla ještě chvíle volna před odchodem, tak jsme proti sobě vzali dřevěné zbraně a bili se za vítězství. Věci jsme opět naložili do aut a v devět hodin vyrazili na vlak. Michal s námi nešel, protože tam ještě musel z jistého důvodu zůstat. V Chornici jsme měli opět čas, ale tentokrát jsme jen debatovali a odpočívali. V Konici už čekali nedočkaví rodiče a tak skončila zase jedna super akce. Všichni jsme se shodli na tom, že ji příští rok zopakujeme.
Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007