Výprava do Nectavského údolí 22.11.2008 - dlouhá verze


Na dnešní výpravu jsme jeli z Konice vlakem. Na nádraží se nás sešlo 7 členů: Tomáš Pajchl, Kuba Gottwald, Ráďa Švec, Martin Nehanský, Michal Hejl, Vlaďa Hirt – Kartágo a bývalý člen David Hirt – Svišť. Ve vlaku do kterého jsme nastupovali čekali už Jana Pracná, Beky Leckie a Erik James Leckie. Vlak už měl deset minut zpoždění, takže jsme rychle vyrazili. Ve vlaku panovala družná debata o všem možném. Ve Dzbeli jsme míjeli protijedoucí vlak. Sotva jsme vyjeli ze stanice, za chvíli jsme zase zastavili. Když se kluci vyklonili z okna, zjistili, že průvodčímu nejde přehodit výhybka. Asi se zasekla nebo zamrzla. Nakonec asi po pěti minutách zápasení se mu to povedlo a mohli jsme konečně pokračovat v cestě. Dojeli jsme až do Nectavy kde jsme vystoupili. Odtud jsme šli chvíli po silnici a pak po polní cestě směrem na hrádek Plankenberk. Na křižovatce pod lesem jsme však z tohoto směru odbočili a pokračovali Nectavským údolím podél potoka. U mysliveckého posedu jsme si dali odpočinek a dítka hned musela samozřejmě ten posed vyzkoušet. Ostatní kteří se tam nevešli, je alespoň bombardovali sněhovými koulemi, čerstvě přes noc napadlého sněhu. Někteří jsme se občerstvili čajem a jiní místo toho, dělali raději na zemi ve sněhu andělíčky. A že se jim povedli! Po vyřádění a koulování jsme se zvedli a vydali se opět na další putování. To už jsme se ale ohlíželi po nějakém pěkném místečku, kde by se dalo utábořit a rozdělat oheň. Po chvíli se jedno takové našli a na cestě, která odbočovala do lesa jsme rozdělali oheň. Kubovi, Ráďovi a Martinovi se moc s ohněm pomáhat nechtělo, ale když Kartágo prohlásil, že kdo nebude pomáhat s ohněm, nebude mít ani polévku, tak se zapojili už trochu aktivněji. Mezitím, co se nám ohřívala voda na polívku, opékali jsme si nad ohněm špekáčky, klobásy nebo Kartágem velmi oblíbená jablka. Pak už na nás ale čekala hotová francouzská polívka, kterou stačilo už jen rozlít všem do ešusů. Moc jsme si pochutnali a kluci se rozhodli si udělat ještě jeden sáček. Mezitím vším se kluci stačili ještě několikrát koulovat a zlobit Kartága svou neposlušností. Poté už byl ale čas na naši tradiční hru Stopař. Dnes byly mezi lístky ještě zamíchány tři lístky bonusové. Po jejich nalezení získal objevitel do bodování místo jednoho bodu dva a navíc ještě Kokinko. Šťastní majitelé byli Kuba a Erik. Po jejím skončení byl už čas se sbalit a pomalu se vydat na cestu. Pokračovali jsme cestou podél potoka, až jsme se dostali k místnímu Kamenolomu. Tam se opět strhla koulovačka, ale někteří jedinci (nebudeme jmenovat, že Eriku a Tome), měli spolu nějaký problém, že je musel Kartágo od sebe odtrhnout. Tak v takovém válečném opojení jsme opět pokračovali k zastávce Šubířov. Tam jsme už došli za nepatrnou chvíli. Protože jsme měli ještě chvíli čas, rozhodl se Kartágo jít na procházku nahoru do kopce. Přidal se k němu ještě Tom. Takhle se dostali až na vrchol lomu, kde se těžil kámen a byl tu vstup zakázán. Po krátkém pohledu na tato panoramata se zase vydali zpět za ostatními. Za průběžného koulování a zlobení jsme se všichni dočkali příjezdu vlaku a nechali jsme se odvézt do Konice. Tady taky skončila dnešní výprava do Nectavského údolí.

Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007