Setkání skautských sběratelů v Olomouci 8.11.2008 - dlouhá verze


Dnešní den nás zavede do Olomouce, kde se v Právnické aule koná již 14. ročník Setkání skautských sběratelů. Tradičně se této akce účastňují i skauti ze Slovenska, Polska nebo Rakouska. My jsme se sešli v Konici na vlakovém nádraží v 8:50h v tomto složení: Peťa Lehký, Tom Pajchl, Kuba Gottwald, Martin Nehanský, Jarek Šincl, Dáda Vrobelová, Michal Hejl a Vlaďa Hirt – Kartágo. Ještě s námi jel Honza Procházka, který měl v Olomouci seminář. V Křemenci se k nám přidal ještě Erik James Leckde a ve Ptenském Dvorku nás doplnila Jana Pracná a skauti ze Ptení. V Kostelci nás pak doplnila Míša Hynková. V tomto složení jsme v družných debatách dorazili do Olomouce. Z nádraží jsme se vyrazili přímým směrem k Právnické aule, kde bylo již setkání v plném proudu. Po příchodu jsme si koupili slosovatelné vstupenky a za chvíli jsme všichni obléhali stánek se skautskými potřebami. Honza si rychle koupil kroj a poté co nás náš bývalý vedoucí Bor vyfotil, odebral se na seminář. Stánek, kde mohla dítka utrácet své peníze je zaujal asi nejvíc z celé akce. Průběžně si ještě koupili kroje Tom a Dáda a jinak jsme mohli obdivovat vystavené věci. Velkou prodejní výstavu tu měl již tradičně bratr akademický malíř Ladislav Rusek – Šaman. Michal s Kartágem si od něj za levný peníz koupili po jednom obrazu. Bor nám řekl, že je tu letos naposled, tak jsme toho rychle využili. Jeden obraz získal také Martin v tombole, ale ke vší smůle jej někde položil a už nenašel. Dále jsme si tu mohli vzít různá natisklá razítka, obdivovat sbírky skautských známek, medailí nebo koukat na skautské video. K vidění tu byly také fotografie z obnovy různých míst vojenského prostoru Libavá. V 11h bylo slosování tomboly. I někteří z nás měli výherní vstupenky, takže jsme neodcházeli s prázdnou. Když už měli všichni všechno nakoupeno a prohlédnuto, vydali jsme se vstříc dalším dobrodružstvím. V plánu byla původně návštěva muzea, ale po odhlasování jsme od něj upustili. Proto jsme se vydali i se Ptením a Míšou rovnou na dětské hřiště. Jelikož jsme šli rovnou od auly a ne od muzea, Kartágo netrefil správnou trasu. I když jsme se ptali místních domorodců, sice nás navedli dobře, ale hřiště bylo zamčené. A to u všech vchodů. Míša a Ptení se pak s námi rozloučili, protože jeli domů dřívějším vlakem. My jsme se pak jali pokračovat v hledání dalšího hřiště. A trpělivost přináší růže. Po nějaké době jsme přece jen došli na hřiště, na které jsme chtěli jít už na začátku. Aneb jak se také říká: „Všechny cesty svaté vedou do Říma…“ Děti sice byly po putování unavené, ale hned co jejich očička zajiskřila po zhlédnutí skluzavky, kolotoče a dalších věcí, byla únava minulostí. Jakmile se všichni vyřádili na těchto atrakcích, zahráli jsme si hru Ringo. Někomu se hrát nechtělo, tak se raději jen díval nebo zlobil. Martin musel být proto pokárán, aby se uklidnil. I když u některých by spíš než kárání pomohla dobře mířená facka. Venku začalo poprchávat, tak jsme se posunuli pod střechu a pokračovali na omezeném prostoru. Jak čas plynul, museli jsme i odtud odejít, a to směrem k vlaku. Na nádraží jsme se opět potkali s Honzou a domů jsme jeli společně. Cestou si Tom plnil nějaké body do stezky a Peťa si prohlížel své víceúčelové kladívko, které si koupil. V zábavě jsme dorazili až do Konice, kde jsme se už za tmy rozloučili a každý se vydal ke svému domovu.

Vlaďa Hirt - Kartágo

Krátká verze

Created by 'luke' 2007